Miloši Zemanovi se podařilo získat spoustu volebních hlasů, ale hrozí mu, že v učebnici dějepisu získá jen několik málo vět. Aby se to změnilo, musí se něco stát. Třeba další názorový veletoč.
Jaroslav Soukup ,donedávna nejlepší mediální nahrávač Miloše Zemana, předpověděl, že zatímco Václav Havel se zařadí vedle Karla IV., Jiříka z Poděbrad, Jana Amose Komenského či TGM, éru Miloše Zemana školní dějepis odbude jen pár větami.
Zatím to tak opravdu vypadá. Za vlády Miloše Zemana se nic převratného nestalo. Jeho relativně dlouhé prezidentství ze všeho nejvíce připomíná trochu burleskní příběh pomsty lemovaný politickými mrtvolami prezidentových přátel i nepřátel. Žádné velké dílo, kromě bulvárních příběhů ve stylu „Jak jsem se mýlil v politice“ příštím generacím zanecháno nebude a pomník, který tu přetrvá další staletí, např. průplav Dunaj, Odra, Labe, rovněž ne. Servilní orientace na Čínu a Rusko, která mu vynesla přezdívku „ruský šváb“ je v troskách. Investice, které měly zaplavit naši kotlinku uprostřed Evropy, nepřitekly a zřejmě ani nepřitečou. Loutkářská scénka s krtečkem a pandou nepomohla. Pokračovat za dané situace v návštěvách stále méně přátelsky naladěné Moskvy a Pekingu by už začalo připomínat politický masochismus. Rovněž tak probírání se dobovým tiskem, zvukovými a obrazovými archivy vztahujícími se k prezidentství Miloše Zemana, nevyznívá povzbudivě. V dlouhodobější paměti zůstanou zejména scénky, které budou vzbuzovat falešné představy, jaká to tenkrát musela být v Česku legrace.
Možná se mýlím, ale vše nasvědčuje tomu, že se Miloš Zeman rozhodl zapracovat na svém obrazu pro historii. Jeho dosavadní voličstvo je mu už k ničemu. To se na zhodnocení jeho historické úlohy podílet nebude. V roce 1992 o řadě z jeho budoucích nadšených podporovatelů ve Federálním shromáždění v rozpravě o zákonu o referendu s dávkou despektu řekl toto: „Zároveň bych chtěl varovat před populistickou iluzí, že hlas lidu je hlasem božím. Dovolte mi, abych citoval : Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum.“ Rovněž tak servilní nahrávač na servis Jaroslav Soukup je už Zemanovi k ničemu. Barrandovský Týden s prezidentem je jiná kategorie než Hovory s TGM a beseda s Ovčáčkem, Nejedlým a Mynářem nemá nic společného s prvorepublikovými besedami „Pátečníků“. Ostatně Jiří Ovčáček není Karel Čapek.
Pro Zemana krátkodobá voličská přízeň už postrádá smysl. Mouřenín reprezentovaný dolními deseti milióny může po splnění úkolu jít. Teď místo voličských hlasů je potřeba získat více než jen několik málo vět. Držme si klobouky.
