Jeden příběh a dva jeho vypravěči. On a Ona. O víře a o pravdě. Pro pravdu se i umírá, ale jedině víra uzdravuje. A o tom to je.
On
Milá dcero,až tento list budeš číst, nebudu už mezi živými. Potkala mě stejná nemoc,jako mého mnohem slavnějšího a mnohem bohatšího kolegu Steve Jobse. Utěšuji se, že můj život bude díky tobě nějakým způsobem pokračovat dál. Kromě genů tvé nádherné maminky neseš i moje geny, které se naštěstí negativně nepodepsaly na tvé líbezné tváři, ale dozajista se uhnízdily v tvé duši. Narodila jsi se z velké lásky. Okamžik tvého početí byl nejkrásnějším okamžikem, jaký se kdy ve vesmíru odehrál, a právě o tom bych ti chtěl něco napsat.
Abych ti řekl pravdu, dodneška jsem nepochopil, jak tak nádherná dívka, jako byla tvá matka, se mohla zamilovat do nesportovně hubeného, ušatého ajťáka s dioprickými skly tlustými jako dva popelníky. Většinu času jsem trávil vymýšlením různých počítačových aplikací a programů a s podobnými pošuky, jako jsem byl já, spřádal plány na start up nějaké malé garážové firmičky, která nám za pár let dopomůže k solidnímu živobytí. Do té doby jsem pro několik podnikatelských rychlokvašek obstarával správu počítačových sítí. Polovina z nich měla postavený svůj byznys na neplacení faktur. Samozřejmě často neplatili ani mně. Jeden, který by okamžitě mohl hrát dvojníka Brada Pitta, jenž měl na úvěr snad i kravatu, bystře vycítil, že by mi svůj dluh mohl splatit v naturáliích.
„Inženýre, kdy jsi měl naposledy nějakou hezkou ženskou?“ Než jsem, rudý jako čerstvě uvařený rak, vykoktal odpověď, poplácal mě po ochablých ramenou. „Hele tomu tvýmu světu nul a jedniček nerozumím, ale mohu ti otevřít vrátka ke světu radosti a slasti. O babu se nestarej, to nech na mě.“
V té době se mé sebevědomí limitně blížilo nule. V přítomnosti jakékoliv trochu pěkné ženy jsem trpěl akutní koktavostí a proto si cíleně vybíral šedé myšičky. Jedině s nimi jsem dokázal mluvit nejen plynule, ale docela i vtipně. Brad, na rozdíl ode mě, to s holkami uměl. Dokonce tak, že vždy dokázal nějakou přesvědčit, aby mi dělala na bujarých podnikatelských večírcích společnost. Nebyl to však můj svět. Dávno bych Bradovi Pittovi poslal předžalobní upomínku, kdybych nepovažoval každou minutu, kdy jsem mohl být v blízkosti nejkrásnější holky, jakou jsem kdy viděl, za dar z nebes. Byla to Bradova holka. Představ si Brada Pitta a Angelinu Jolie – nejkrásnější pár celého města. Mezi námi obrýlenými pitoreskními ajťáky působili jako Elfové. Ženskému světu jsem do té doby nikdy nerozuměl a nechápal jej. V digitálním světě jsem se pohyboval suverénně, ale v ženském světě, postrádajícím jakoukoliv logiku, jsem bloudil jako slepec. Tak jak rostl Bradův dluh za mé služby, zúžily se večírky v soukromé mejdany ve čtyřech. Já se svou trpělivou Bedřiškou a oni dva – nádherní Elfové- odsouzení k zániku /jejich neodvratný finanční krach jsem si snadno dokázal spočítat/. Tančili jsme na palubě Titaniku,ale na záchranném člunu bylo místo jen pro krátkozrakého ajťáka, kterému se začala velmi zdárně rozjíždět firma, a šedou myšku Bedřišku.
Patrně to byl náš poslední mejdan ve čtyřech. Dalšího dne už měli přijít exekutoři. „Angelína“ se zdála ještě krásnější, než-li kdykoliv předtím. Když nic jiného, alespoň jsem se odnaučil v přítomnosti krásných žen koktat. Za to ten nesplacený dluh stál, říkal jsem si. Pak se však začaly dít zázraky. Už předtím jsem si všiml, že jsem v očích Angelíny přestal být z celofánu. V jejím pohledu se zračil jakýsi nepatrný zájem. Moje společnost ji čímsi těšila. To však bylo všechno. Ten večer byla nesmírně milá. Vzala na sebe roli hostitelky. Starala se o jídlo i pití. Nejkrásnější servírka na světě. Když mi nalévala víno, dělily nás jen milimetry. Omámen vůní jejího těla, jsem se cítil opilý i bez vína. Bedřiška někam vysublimovala. Našli jsme ji schoulenou na gauči ve vedlejším pokojíku. Angelína ji něžně přikryla dekou jako miminko. Brad byl i přes vypitý alkohol bez nálady. Blížící se exekuce na něm ležela jako balvan. I on chvílemi usínal. Angelína mu namíchala energetický nápoj, který by postavil na nohy i mrtvého koně. Ale ani energetický lomcovák tentokrát nepomohl.
„Co budeme dělat?“ bezradně pokrčila rameny. „Spí jako špalek. Do postele ho odneseme těžko. Váží skoro metrák,“ podívala se kriticky na mou vyhublou postavu.
„Měl bych už jít.“ Nedovedl jsem si představit, že bych tu s ní zůstal sám.
„Asi jsme tu tak naposledy,“ odtušila.
„Asi jo.“
„Tak alespoň dopijeme tu sedmičku. Na rozloučenou,“navrhla.
Dopili jsme ji nahoře v prvním patře. Už v ní moc vína nezbylo. Snažil jsem se pít co nejpomaleji a kradl tak poslední společné vteřiny. Marně, za patnáct minut zela láhev prázdnotou. Rozpačitě jsem vstal. Nastal čas loučení.
„Tak ještě pusa na rozloučenou,“přistoupila ke mně. Plaše jsem se dotkl jejích rtů. „Takhle se holka jako já nelíbá.“ Přitiskla se ke mně. „Musíš mě líbat tak, abys cítil, jak mi bije srdce“ Uchopila mou dlaň a položila si ji na levé ňadro. Krev se mi odstěhovala z mozku. Nikdy předtím jsem se tak divoce nemiloval. Nezúčastněný pozorovatel by si možná připadal jako svědek brutálního znásilnění, které se během okamžiku změnilo v něžné tantrické ustrnutí a pak opět v divoký sex. Když mělo přijít vyvrcholení, obemkla mě pevně nohama kolem beder. V tom okamžiku, má milá dcero, se roztikaly hodiny tvého pozemského života. Díky tobě a tvé matce jsem prožil neskutečně krásných osmnáct let života.
Ona
List hustě popsaný tvým typicky strojově vyrovnaným písmem jsem našla týden po pohřbu. Ležel v zásuvce dceřina toaletního stolku. Ach, Jiříčku můj bláhový, kdyby jsi jen znal pravdu. Tu si však, /doufejme až za několik desítek let/, vezmu do hrobu. Brad Pitt, tak to by mě fakt nenapadlo. Je však pravdou, že s Karlem jsem prožila jeden velký flám, Ernst Hemingway by řekl pohyblivý svátek, ale když jsem tě poprvé uviděla na jednom z těch dekadentních večírků vítězů malé a velké privatizace, šlo už spíš o dost těžkou kocovinu. Karel byl v pěkném průšvihu a zbývaly mu poslední dva roky svobody, než se za něm zavřela vězeňská vrata. Nechybělo moc a mohla jsem se v kriminále ocitnout i já. V několika jeho fiktivních eseróčkách jsem figurovala jako jednatelka. Policajti dlouho váhali, zda-li zůstanu pouze svědkyní nebo se stanu spoluobviněnou. Přišel jsi jako na zavolanou. Jediný slušný v tom lehce zapáchajícím podnikatelském baroku. Krasavec jsi rozhodně nebyl, v tom s tebou souhlasím, ale inteligence ti zářila i přes ta tlustá dioptrická skla jako laserové paprsky. Navíc jsem nelenila a zjistila, že jsi v počítačovém programování velké eso. Lidi, co tomu rozuměli, ti předvídali skvělou budoucnost a jak se později ukázalo, měli pravdu. Opravdu ses mi moc nelíbil. Vůbec jsem si tě nemohla představit, že bych se s tebou ve střízlivém stavu vyspala. Jenže pak se stal obrovský průšvih. Byla jsem v tom s po uši beznadějně zadluženým Karlem. Asi bych vše nakonec vyřešila potratem, ale světe div se, něco se změnilo. Už jsem nebyla sama. Každou hodinou někde hluboko ve mně se dělily buňky vytvářející novou bytůstku. Zdálo se mi o ní i ve snech. Dokonce jsem si s ní povídala. Najednou jsem ztratila schopnost si ten malý zázrak, o jehož existenci jsem věděla jen já, vyškrábnout z těla.
Od té chvíle jsem se začala na tebe dívat jak kudlanka nábožná. Vybrala jsem si tě jako perspektivního tatínka pro mé nenarozené děťátko. Uniknout jsi neměl kam. Nemohla jsem si nevšimnout, že jsi ze mě úplně paf. Ještě jsem se nesetkala s tak zoufale zamilovaným chlapem jako jsi byl ty. Ale už tehdy jsem si uvědomovala, že čas nepracuje pro mě, ale pro tebe. Byl jsi zatím takové ošklivé káčátko, ale tušila jsem, že až se podnikatelsky opeříš, jistě si necháš laserem odstranit krátkozrakost a odložíš ty své šílené popelníky, vyměníš šatník, obalíš se svalovinou nebo alespoň tukem a zbytek obstarají miliony z prosperující firmy. To vše se skutečně v průběhu let stalo. Nikdy bych nevěřila, že s tebou vydržím déle než rok. Nakonec jsme spolu prožili osmnáct let, během nichž jsem ti až na pár výjimek zůstala věrná.
Jo a jak to tedy bylo s tím nejkrásnějším „okamžikem“, jaký se kdy ve vesmíru odehrál...Všechno jsem si dirigovala sama. Silné uspávací prášky jsem si v kabelce nosila místo pepřáku. Nejsnadnější je totiž agresora uspat. Skleničku si dá na kuráž každý i to největší hovado. Ten poslední večer jsem vás všechny obsluhovala já. Stačilo ve vhodnou míru nasypat uspávací prášek do pití. Bedřiška padla za vlast hned, ale Karel, jak se ukázalo, se držel. Až koňská dávka v energetickém nápoji ho nakonec také skolila. Fakticky jsme zůstali sami. Odvedla jsem si tě nahoru do pokojíku jako poslušnou ovečku. Jediné, čeho jsem se bála, že jako chlap neuspěješ, ale to jsem tě těžce podcenila. Tolik energie bych od tebe nečekala. Nebyl jsi vůbec špatný. Já si tě jen na konci podržela nohama na sobě, abys mi před koncem nikam neutekl.
Za měsíc jsem ti oznámila, že jsem těhotná. Šťastnějšího chlapa, než jsi byl tenkrát ty, svět neviděl. Určitě sis zasloužil i své vlastní dítě, ale další jsem už ve svém plánu neměla...a ty jsi nenaléhal, neboť jsi skutečnou pravdu neznal. A tak to i zůstane.
