Možná, že překvapivým jmenováním málo známého nového předsedy Nejvyššího soudu nic nekončí, ale začíná. Co když celé představení vyvrcholí tím, že na jeho konci přijde Zdeněk Koudelka?
Nadávat na Zemana, když už to trvá deset let, je stejně otravné, jako stokrát opakovaný vtip. Přitom je jasné, že máme přesně takového prezidenta a přesně takovou vládu, jakou si zasloužíme. Tím myslím i ty z nás, co volili tzv. demokratickou opozici /tedy včetně mne samotného/. Ostatně nejsme v tom sami. V USA mají svého Trumpa a v Brazílii svého Bolsonara, kteří svými vůdčími schopnostmi za koronavirové krize tak trochu připomínají generály z filmové pohádky Šíleně smutná princezna. Jeden obětuje jedno křídlo a druhý, ještě geniálnější, obětuje křídla rovnou obě. Stockholmským syndromem, zdá se, trpí i odpůrci všech těchto miláčků davu. Stačí, aby Miloš Zeman hodil jen jednu ne zcela ohlodanou kostičku pod stůl svým kritikům a ti už jak z kávové sedliny věští, že ten Miloš možná není až takový, jak si zatím mysleli. Vždyť přece zkritizoval i Vojtěcha Filipa za jeho drsné interview poskytnuté ruskému armádnímu deníku, po kterém by si možná i Lubomír Štrougal cvrkl do trenek. Co na tom, že prezident stejným způsobem odsoudil i ministra zahraničí Petříčka, který porušil slib a zcela nepřerušil osobní kontakty s některými svými kamarády, které ilegálně ,za použití taxislužby, navštívil. „Víte“, řekl MF Dnes, „když si někdo bere místo služebního auta a řidiče taxík, tak chce něco utajit. A já nemám utajování rád.“ Čili krátce : Filip a Petříček – jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou. Ostatně ani já nemám utajování rád. Na rozdíl od ministra Petříčka, který v hluboké ilegalitě navštěvuje Miroslava Poche, aby nepohněval prezidenta, tak prezident sám v naprosté tajnosti vybral nového předsedu Nejvyššího soudu. Jmenovací akt na Hradě se téměř podobal vyhlašování Oscara. Pokud na to široká právnická obec kouká s neskrývaným překvapením včetně ministryně spravedlnosti, jejich chyba. Chovají se hystericky. Inu „Quod licet lovi, non licet bovi“.
Aniž bych teď „hystericky“ lamentoval nad způsobem překvapivého jmenování nového předsedy Nejvyššího soudu, které však tentokrát proběhlo bez ohýbání Ústavy, si dovolím ponechat skepsi, kterou mi nesebere ani přirozená touha po happy endu.
Kdo doporučoval vhodné adepty? O paní Benešové to víme, ale z veřejně dostupných zdrojů /konkrétně článku Ondřeje Kudrny z Respektu/ se lze dočíst, že některé soudce z Nejvyššího soudu kontaktoval zástupce Hradu, který se jim představil jako spolupracovník jednoho z nejbližších poradců Miloše Zemana. Nejdůležitější otázkou bylo, zda by v případě svého jmenování byli ochotni souhlasit z přidělením brněnského právníka Zdeňka Koudelky k této instituci. Právě souhlas s Koudelkou byl při schůzkách stanoven jako podmínka pro případné potvrzení do funkce.
Z krátkého projevu prezidenta proneseného v souvislosti s jmenováním nového předsedy Nejvyššího soudu zaznělo ještě kratší odůvodnění :“Rozhodl jsem, jak jsem rozhodl.“ Toť vše. Nový předseda ve svém prvním prohlášení všechny ubezpečil, že za své jmenování nic prezidentu Zemanovi neslíbil. Žádná podmínka k jeho jmenování nepadla.
Opravdu nejsem hysterický, ale to neznamená, že nezůstanu krajně skeptický. Koncem roku uplyne funkční mandát dosavadnímu místopředsedovi NS Romanu Fialovi. Kdo na jeho místo? Opět záleží na prezidentovi, který však bude opět omezen ve výběru podmínkou, že musí jít o dosavadního soudce NS. Zdeněk Koudelka, neúspěšný uchazeč o funkci soudce Ústavního soudu nebo Ombudsmana, zatím podmínku na funkci místopředsedy NS nesplňuje...Leda, že by nový předseda soudu souhlasil s jeho přidělením k této instituci. Pak by se cesta prezidentovi jmenovat do funkce Zdeňka Koudelku otevřela. Někdo by mohl říci, že kuna by se tak dostala do kurníku. Pokud by Jupiterovi /Jovovi/ tato mistrovská partie hraná v příšeří vyšla, to zas bude křiku, ale vítěz opět zůstane, jak obvykle, tentýž.
Dnes se ani v diskuzi, pokud se vůbec nějaká pod článkem rozvine, nic nevyřeší. Kdo nakonec měl pravdu, kdo jen fabuloval a domýšlel si a kdo lhal, se v brzké budoucnosti ukáže.
I kdyby se stalo, že by se opravdu Zdeněk Koudelka stal soudcem NS a možná o něco později i místopředsedou, nechám blogový komentář k této události někomu jinému. Pokud se nestane nic, jsem ochoten se přiznat k přehnanému pesimismu. Kéž by.
