Stát se hlavou státu znamená vstoupit do učebnic dějepisu. Určitě se najde dost těch, kteří se o to za pár let pokusí. Inu proč ne, ale zvažte to.
Je mnoho povolaných, ale jen jeden vyvolený. Vlastně ani těch povolaných, kteří mají reálnou šanci oslovit dostatek voličů, moc nebude. Pokud uvažujete o tom, stát se prezidentem, měli byste si jen tak sami pro sebe udělat test, zda-li na to vůbec máte. Rozhodně není předpokladem úspěchu vaše dokonalé fyzické a duševní zdraví. Pokud netrpíte nějakou výraznou anomálií, raději na prezidentské křeslo zapomeňte. Je jedno, jakou anomálií trpíte. Klidně můžete být fyzicky fit, ale pak byste měli tento „nedostatek“ vyvážit podivným zjevem či nějakou zřetelnou poruchou osobnosti.
Nezáleží na tom, zda-li budete spíše levicoví nebo pravicoví. Hlavním požadavkem, alespoň v České republice, je, aby byla s vámi sranda. To však vůbec neznamená, že by u nás měl největší naději stát se prezidentem, na rozdíl od Ukrajiny, profesionální bavič či úspěšný scénárista filmových veseloher. Není totiž legrace jako legrace. V politice je opravdovou srandou jen ta, která dokáže pobavit jen část národa a zároveň druhou část rozzuřit pokud možno doběla. Vlastně o legraci v pravém smyslu slova ani nemusí jít.
Pokud máte schopnost v jednom okamžiku jednoho bavit a zároveň druhého vytáčet do stavu nepříčetnosti, postupujete do třetího kola. Nyní však stojíte před volbou koho bavit a koho štvát. Ať vás ani nenapadne pokusit se chvíli vytáčet jednu skupinu voličů a chvíli zase druhou. To je cesta k volebnímu fiasku. Musíte si vybrat takové, co nejsou tolik v mediálním prostoru slyšet - mlčící většinu. Zde platí, chceš-li do všeho mluvit, musíš získat ty, kteří mlčí. Je to těžké. Rozpoznat větší polovinu mlčící většiny je uměním. Můžete být jakkoliv talentovaným podivínem, sociopatem nebo pohybovým nešikou, přesto prohrajete, pokud budete vytáčet tu špatnou/čti více početnou/ polovinu národa. V naší české kotlince najít tu větší volební skupinu se zdá zdánlivě jednoduché. Stačí se stát tzv. populistou, který umí brnkat na vlasteneckou a národní strunu. Jenže bacha na to. Pokud budete dávat na odiv svou hrdost na svou vlast, vyzdvihovat její úspěchy a její světový význam, spláčete nad výdělkem. Pro opravdového vlastence může být maximálně tak slavná minulost a to kdo ví jestli. V žádném případě však nemůže být slavná přítomnost. Ta musí být líčena tak, že by si od nás ani pes kůrku nevzal. Čím nacionalističtější politik, tím chmurnější stav národa úpící pod botou uchvatitele. Nejen, že nedisponujeme ani náznakem opravdové suverenity, ale nemáme fakticky nic, na co bychom mohli být hrdi. Jsme národ bez elit. Máme jen pseudoelity včetně členů Akademie věd. Ani demokracii nemáme a vlastně nikdy ani neměli. Jdeme od deseti k pěti. S touto formou vlastenectví to však nesmíte přehánět – stačí jen naznačovat, abyste od sebe neodehnali méně radikální část mlčící většiny. Něco je třeba i pochválit, maně mě napadá krása matičky Prahy či kouzlo Českomoravské vysočiny. A samozřejmě lid, který si přece zaslouží lepší budoucnost.
Bez novinářů, i kdyby to byli nepřátelé lidstva a blbci, se ovšem neobejdete. Pokud jim však budete podlézat ,hlavně těm z mainstreamu, nedostanete se ani do čtvrtfinále. Chvála mainstreamové žurnalistiky je jako jedem napuštěné jablko pro Sněhurku. Zdánlivě to nedává logiku, ale musíte do nich šít hlava nehlava. Díky tomu nebude dne, aby o vás nevyšlo alespoň pět článků. Čím negativnějších, tím lépe. Kam se pohnete, tam se pohne i houf novinářů. Tak jak se pro národ stanete bavičem a prudičem zároveň, tak se pro novinářskou obec stanete nevyčerpatelným generátorem špatných zpráv. A jak se říká – dobrá zpráva je jen špatná zpráva, jen ta zvyšuje tržby. Vedlejším efektem navíc bude, že čím více bude mainstream o vás psát negativně, tím více alternativní publicistika pozitivně. Pak vás už nic nezastaví, leda ještě marketingově zdatnější soupeř.
Nesmíte ovšem zapomenout, že dokud nevyhrajete volby a stanete se ústavně nezodpovědným prezidentem, jste ve všem všudy trestně zodpovědným. Pohrávat si se skutkovou podstatou vlastizrady je jako dráždit hada bosou nohou. Na to bude dost času až po vašem zvolení. Stačí, když své voliče přesvědčíte, že s vaším zvolením přijde změna, však oni si domyslí jaká. Nejsou hloupí. Naopak bych doporučoval, hlavně u starších konzervativnějších voličů, spíše než změnu slibovat návrat. Zdá se to trochu morbidní, ale mediálně se nejvíce osvědčil slib návratu ke kořenům. Vlastně si ani nebudete vymýšlet. Návrat ke kořenům beztak čeká každého. Tak hodně zdaru.
