Tak nám pan prezident nic nepovykládal k výročí srpna. Prý už kdysi, když ho nikdo neznal, všechno řekl. Chce to výměnu trenéra. Zemák je sice už mrtev, ale ještě máme Tuzemák. Na zteč!
Nemá cenu si lhát do kapsy. Miloš Zeman, tzv. „rozdílový hráč“ našeho politického mančaftu, není právě v nejlepší formě. Varováním už bylo pálení červených trenek v areálu Hradu. Rozdělené půlky národa se třásly tu hrůzou, tu dychtivým očekáváním ...a ono nic. Jen téměř zapomenuté trenky, které kdysi na pár minut vystřídaly vítězící pravdu. V paměti již blednoucí trenky tak znovu ožily v plné červeni. Už tehdy mne napadlo, že to chce změnu realizačního týmu hlavně však trenéra. Za odstrašující příklad může sloužit fotbalová Sparta, která zavčas nevyhodila Stramaccioniho. Když mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček městu a světu oznámil, že prezident nepronese projev k výročí 21. srpna, neboť odvážný projev už kdysi pronesl, bylo mi jasné, že dílo zkázy hradního Stramaccioniho pokračuje.
Co se to s Milošem děje? museli se ptát i jeho skalní příznivci. Čekali totiž, že jejich „Bimbo“ zase nádherně naštve tu zpropadenou pražskou kavárnu. Ani předseda KSČM Vojtěch Filip nemohl být mlčením Miloše Zemana nadšen. Určitě tajně doufal, že prezident podpoří jeho názor, že srpnový vstup vojsk Varšavské smlouvy spískali ukrajinští banderovci. Ke všemu zlému prezidentův realizační tým opomenul, že bývalé Československo má vlastně prezidenty dva – českého a slovenského. Jak říkával Jan Werich - když není tu ta, kterou mám rád, mám rád tu, která tu je. Když tu není Zeman, tak tu bude Kiska. Výsledkem je, že k českému národu promluvili dva slovenští Andrejové. Andrej Babiš a Andrej Kiska.
Když už jsem zmínil našeho předsedu vlády, tak z něho by si měli vzít na Hradě příklad. Lidem kolem pana Babiše kreativita nechybí. Ukázalo se, že to jde promluvit k národu a zároveň nebýt slyšen. Dodnes nikdo neví, co předseda vlády v tom řevu demonstrantů vlastně pronesl a ještě se mu zvýšily volební preference. Přitom Zeman je mnohem lepším hráčem než Andrej Babiš a dříve uměl dávat mnohem hezčí góly. Ne, problém netkví v jeho nohách ale v jeho hlavě. Miloš Zeman by potřeboval trenéra – srdcaře, který by mu řekl : Miloši ty na to máš, ty to dáš! Chtělo by to najít někoho se stejnou krevní skupinou, aby zafungovala chemie. Někoho, kdo umí poradit jak naštvat jedny a přivést v hurónský jásot druhé. A hlavně ofenzívu by to chtělo.
Kdybych mohl poradit /to mi však nehrozí/, vsadil bych na prezidentův tabakismus a sympaticky zemitý vztah k společensky tolerované droze – alkoholu. Senátor Jaroslav Kubera, který se už desítky let nese na tabákové vlně, by mohl být dobrým koučem, ale dosud je aktivní politický hráč, škoda. Je tu však k dispozici kreativní tým, který vymyslel nejslavnější reklamní slogan v naší poválečné historii – Ministerstvo zdravotnictví varuje. Kouření škodí zdraví-. V posledních letech se totiž stává nejúčinnějším prostředkem k dosažení úspěchu negativní reklama. Čím je kdo více haněn, tím více mu rostou preference.
U alkoholu bych se rozhodně nevracel k becherovce. Doporučil bych však navázat na „trenéra“ Šloufa, který kdysi geniálně vymyslel název volebního autobusu – Zemák. K osvědčeným nápadům by se mělo vracet a pouze je kreativně rozvíjet. Být kreativním trenérem srdcařem, vyrazil bych do ofenzívy s Tuzemákem 52%. Tuzemák je oblíbeným nápojem těch, kteří po těžké práci zajdou do pravé české nebo moravské hospody. Tento nápoj zároveň reprezentuje naši národní tradici, kterou nám chce EU vzít a český tuzemák zakázat. Padesát dva procent vyjadřuje množství voličů, kteří panu prezidentovi dali svůj hlas.
Jak říkám Miloš Zeman potřebuje nového trenéra, se kterým nic nebude nemožné. Ani kanál Dunaj,Odra,Labe.
