Skoro žádný. Prý jen jediný rozdíl rozdíl existuje. Oproti advokátovi před přejetým ježkem jsou brzdné stopy.
Asi brzy to už nebude kameňácký vtip, ale realita všedního dne. Zanedlouho budou i na našich silnicích a dálnicích jezdit samořiditelná auta s umělou robotickou inteligencí. Už teď si vědci přírodovědných a společenskovědních oborů lámou hlavu, jak by se měla tato samořiditelná auta zachovat v složitých etických situacích. Kdo by měl smrtelnou nehodu, které již nelze zabránit, přežít a kdo ne? Přejet chodce, anebo se mu vyhnout a narazit do zdi? Každý by si mohl vybrat na škále od extrémně sobeckého typu řídícího se principem absolutní ochrany řidiče do extrémně altruistického typu řídícího se principem obecného dobra. Abych to vyjádřil lidověji. Na jedné straně by se jednalo o ultraextrémní typ Hepnarová a na druhém krajním křídle o systém Jana z Arku.
Z dosavadních výzkumů veřejného mínění vyplývá, že většina si přeje, aby samořiditelná auta byla vedena principem obecného dobra, ale zároveň si přeje, aby jejich vlastní auto se řídilo principem absolutní ochrany řidiče. A teď babo raď.
Protože žijeme v demokracii, tak o chování budoucích robotických aut nejspíše budou rozhodovat lidová referenda. Jak asi ta referenda dopadnou, napovídají výsledky čtyřiceti miliónů hodnocení, které se podařilo vědcům z celého světa sesbírat. V dotaznících respondenti určovali, kdo by měl nehodu přežít a kdo, jako méně hodnotný, nikoliv. Na samotném chvostu se ocitly kočky. O poznání lépe dopadli psi, kteří předběhli kriminálníky a jen těsně zaostali za seniory. Být seniorem bude dost riziková záležitost, neboť před nimi se umístili i lidé bez domova a tlouštíci. Ani nechci domyslet, jak v budoucím robotickém dopravním provozu dopadne tlustý senior-bezdomovec.
Jestli v nastávajícím světě přímé demokracie a lidových referend přijde éra robotických aut řízených umělou inteligencí, stanou se některé profese životu nebezpečné. Dost by mě zajímalo, jak by v lidovém referendu dopadl člen neziskové organizace. Nejspíš by se s kočkou dělil o poslední příčku na hodnotící škále, akorát na rozdíl od kočky by neměl k dispozici oněch příslovečných devět životů. Každý by si měl při výběru povolání pořádně rozmyslet, jestli kvůli své profesi bude stát robotickému autu za „brzdné stopy“. Nakonec však neunikne nikdo. Pokud jako neoblíbený advokát nezemře pod koly robota mladý, tak se beztak stane seniorem. Zaujme v potravním řetězci samořiditelných aut místo mezi psem a kočkou. To jsou tedy vyhlídky!
