Den matek - poprvé bez maminky /*2.2.1930 + 7.5. 2019/.

 Je deštivá neděle, ale deštivo je i na duši.Chlapi nebrečí, ale nevěřte tomu. Není to pravda. Někdy brečí taky, i když to svádí na kapky deště.

Patřím ke generaci, která si musela na existenci Dne matek zvykat. Občas jsem na něj i zapomněl, i když jsem svou maminku měl. Ona mě však dobře znala a věděla, že na tahle symbolická gesta lásky a vděčnosti moc nejsem. Také dobře věděla, jak mi jakékoliv zdrobněliny nedokáží přejít přes pusu. Oslovoval jsem ji mámo, mamko, máti, ale maminko...ne to mi nešlo. V mých myšlenkách to však vždycky byla jen maminka.

Odešla jen pár dní přede Dnem matek. Kdyby žila, možná bych na malou kytici opět zapomněl. Prostě jsem beznadějně zapomnětlivý, ale na tebe, maminko, nikdy nezapomenu, i když čerstvý žal se pomalu promění v nostalgii.