Co by se stalo, kdyby se stal náš současný premiér Harry Potterem a měl jeho kouzelnou hůlku, už všichni víme. Večer bychom usnuli v Česku a ráno se probudili v česko/saském/ Švýcarsku. Co by se ale stalo, kdybych byl Potterem já?
Přemýšlím, co by se stalo, kdybych se najednou stal Harry Potterem já. Především mohu všechny ujistit, že by nehrozilo, že by se najednou všichni měli jako Švýcaři v žitě. Co kdybych tím vyvolal třeba revoluci? A když ne, tak senzacechtivý bulvární tisk by mne uštval až k smrti. O mém tajemství by nesměla vědět ani má vlastní žena.
Už dopředu si dovedu představit náš dialog hned po splnění mého prvního přání.
„Ty jsi začal brát viagru?“ zcela jistě by se zeptala. Nemohl bych přece říci, že za to může Potterova kouzelná hůlka. Stejně by si myslela, že je to název nějakého zázračného doplňku stravy z reklamy s Radimem Uzlem.
Stejně opatrně bych si počínal i ve sportu. Přece není normální, abych po šedesátce zničeho nic začal hrát jako Roger Federer nebo Rafael Nadal, když předtím mě chlapi brávali do čtyřhry jen jako náhradníka v nouzi nejvyšší. Jakmile by na mně ulpělo podezření, že disponuji neuvěřitelně zázračnými schopnostmi, okamžitě bych se stal předmětem zájmu všech zahraničních tajných služeb. Musel bych vyhrávat nenápadně a jen velmi těsně - čili hrál bych pro svou zábavu, ale ne pro cizí závist. Vytáhl bych ze sklepa svého zapomenutého starého favorita ještě s přehazovačkou na páčku pod řídítky a trojkolečkem a dráždil namachrované majitele horských kompozitních elektrokol s „bošáckým“ motorem za sto padesát tisíc. Nepředjížděl bych je, ale i po deseti kilometrech patnáctiprocentního stoupání na Alpe d' Huez bych na předpotopním velocipédu udržoval kontakt až do okamžiku, kdy tomu přede mnou dojde elektro šťáva.
Do politiky a kultury bych se přímo nepletl. To ale neznamená, že za pomocí kouzelné hůlky bych nevnukl řediteli televize Barrandov Jaroslavu Soukupovi myšlenku převést na sebe i rubriku zprávy o počasí. V režisérovi Troškovi bych zase vyvolal rozhodnutí, že natočí další Babovřesky tentokrát však ve stylu filmu Nymfomanka od režiséra Larse von Triera.
Začal bych pravidelně sázet, ale nikdy bych si nepřičaroval jackpot. Stačily by mi pravidelné druhé a třetí ceny. Lepší je mírný zahradnický deštíček, než zničující vodní příval, který v konečném důsledku odplaví všechno. Čas bych jen zpomalil, ale úplně nezastavil. Nesmrtelnost je na nic, když všichni odejdou a není pro koho čarovat. Kdybych se stal Harry Potterem a měl jeho kouzelnou hůlku, nikdo by to nepoznal. Jen já.
