Příbalový leták, to mi věřte, je esencí čiré hrůzy, při jehož četbě vám budou vstávat vlasy na hlavě a dokonce i pubické ochlupení /ale nic dalšího, ba naopak/. Nečtěte příbalový leták před spaním. Neusnete.
Jsem tak trochu hypochondr. Nikoliv však chorobný. Vlastně každý hypochondr je chorobný, neboť se vyznačuje tím, že se obává nějaké choroby. Spíš bych to řekl tak, že se u mě nejedná o psychiatrickou diagnózu. Jen nesmím číst publikace jako je Domácí lékař nebo internetové portály Vaše doktorka apod. Ke skutečnému doktorovi chodím jen na prevenčky. Jsem v podstatě zdravý. Opravdu ?! No, raději toho nechám.
Jednou za uherský rok se stane, že mi doktor něco předepíše. To rameno vás bolí? Inu bolí. Kdybych se musel vzdát, asi bych získal metál za statečnost. Pravou ruku bych totiž asi nezvedl. Doktor mi předepsal jistý nesteroidní protizánětlivý léčivý přípravek. Měl však jedinou malinkatou vadu. Příbalový leták.
Teď už vím, proč mnoha lidem rupnou nervy a lék raději vrátí do lékárny anebo ho na věčné časy nechají netknutě ležet v lékárničce. Alespoň ti, kteří uposlechnou výzvy - „Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat“-. Já jsem výzvy uposlechl. Čekalo mě deset minut tiché hrůzy. Začátek, jak to bývá u každého hororu, ještě ušel. Leták mi sděloval, že zakoupený lék je určený k tišení bolesti. Už v této úvodní pasáži zazněl disharmonický tón. Leták totiž vycházel z předpokladu, že můj lékař zhodnotil, zda možné přínosy léku převáží rizika rozvoje nežádoucích účinků. Nevšiml jsem si, že by můj lékař něco zvažoval. Nic nezvažoval! V náhlém hnutí mysli mi ten lék předepsal. Na dveře už klepal další pacient a proto spěchal. Už abych byl i se svým bolavým ramenem venku.
Třeba se mne vůbec nezeptal, jestli jsem měl v minulosti, jak varuje leták, alergické reakce např. rýmu, sípání, ucpaný nos nebo vyrážku. Samozřejmě, že měl. Ucpaný nos mívám často. Nikdy jsem nepřemýšlel, proč vlastně. Teď už to vím. Alergie....možná. S rostoucí úzkostí jsem pokračoval v četbě. Z textu letáku vyplynulo, že pokud mám absolutně zdravá játra, nemusím se předepsaného léku bát. Jo, to kdybych věděl. Možná jsem chytl od nějaké lišky tasemnici, onehdy o ní psali. Dvacet let člověk neví, že ji má, pak si dá prášky na bolavé rameno a do tří měsíců jsou játra kaput. Vzápětí jsem sám sebe napomenul. Proč bych zrovna já, který nechodí do lesa, měl liščí tasemnici? Vzápětí mě však strašidelný příbalový leták uzemnil v mém přehnaném optimismu. Přípravek na tišení bolesti bych neměl užívat, pokud mne bolí celé tělo. Rameno sice není celé tělo, ale beztak.
Úvod textu jsem měl za sebou. Následoval odstavec nadepsaný heslem -Varování-. Dozvěděl jsem se s vlasy zvolna postávajícími hrůzou, že užívání léku zvyšuje nebezpečí infarktu myokardu a mozkové mrtvice. Toto riziko se zvolna proměňuje v jistotu délkou užívání. Pokud by došlo ke krvácení do trávícího traktu, což se projeví dehtovým zabarvením stolice a nesnesitelnými bolestmi břicha, měl bych léčbu na tišení bolesti přerušit. Text příbalového letáku plynule přešel k nežádoucím účinkům. Mezi časté zařadil průjem,zvracení a zhoršení jaterních funkcí. O něco méně častěji by mi hrozil zánět žaludku a prasklý vřed. Leták také hrozil pocity úzkosti, nervozity a nočními můrami. Pokud jde o pocit úzkosti, ten už jsem měl, aniž bych požil jedinou tabletu. S o něco menší pravděpodobností bych mohl chytit Stevens-Johnsonův syndrom projevující se puchýři na kůži, zánětem ledvin a poruchami mozku. Na samý závěr léčby by jako pověstná třešnička na dortu mohla přijít těžká žloutenka, astma a pokles tělesné teploty – jestli k nule leták neuváděl.
Už jen četba letáku ve mně vyvolala některé nežádoucí účinky a to úzkost, nervozitu, bolest břicha projevující se svíráním žaludku a podle všeho i zvýšený krevní tlak. Krabička s lékem se mi jevila nanejvýš zlověstně. Tři patáky si dám do kapsle jako cyankáli a zbytek uložím do domácí lékárničky. S bolavým ramenem si bude muset mé tělo pomoci samo.
