Oáza, nebo posluha
Rozumbradové válečníci
I u nás se najdou rozumbradové, kteří v teple pražské kavárny vykládají silácké řeči o neústupnosti a silovém, tedy i vojenském řešení. Snad i chtějí, aby NATO, tedy i my, jsme táhli na Rusa. Chtělo by se jim doporučit, aby šli osobním příkladem, sbalili se a šli to zkusit někam k Doněcku do první linie. Pokud to přežijí a vrátí se, pak ostatním mohou vyprávět, co si myslí teď. To nikdo z nich neudělá, očekávají to vždy od těch druhých.
Život v ohrožení
My ostatní abychom si drželi palce, aby tentokrát zvítězil rozum a rozvážnost oproti mocenským zájmům. V té souvislosti by neměla zapadnout myšlenka na možnou nezávislost naší země. Prostě nebýt neustále někým vláčen. Mnoho z nás prožilo podstatnou část svých životů v režimu, který nás neustále strašil hrozbou vojenské intervence západních nestvůr. Už od základních škol nás navlékal do plynových masek, na ruce nám natahoval igelitové pytlíky a balil nás do pláštěnek, aby se v nás pevně usadil strach. Pak mužskou část společnosti otravoval neuvěřitelnou humusárnou zvanou „základní vojenská služba“. Konec Varšavské smlouvy dal naději na konec těchto odporností. Většina lidí byla ráda, že otravné hry na vojáčky končí. Uběhlo pár let a už zase jsou tu hry na hodné a zlé, na nepřátele, kteří nás ohrožují. Nemá to zatím takovou intenzitu, že bychom museli do pláštěnek a igelitových pytlíků, ale určité společné rysy znatelné jsou. Opět jsme masírováni, abychom věděli, kdo je hodný a kdo zlý. Tak Srbové byli zlí a padaly na ně humanitární bomby, Saddam taky, Kaddáfí jakbysmet, Mubarak určitě, Asad jistě, Janukovič bez debat o Putinovi snad ani nemá cenu mluvit.
Realita je jiná
Postupem času však všichni vidíme, že ono to až zas tak černobílé není. Špatné je vyměněno za ještě mnohem horší, a pokud do té doby trpěly stovky odpůrců toho či onoho diktátora, tak po našich spravedlivých zásazích trpí už miliony zcela nevinných lidí, které jsme ve jménu dobra připravili o úplně vše a vystavili je nezměrnému utrpení. Nejsme země, která by měla možnost cokoli zásadně změnit či ovlivnit, naskýtá se tedy otázka, proč být spolupachateli a brát na sebe vinu za rozhodnutí jiných. Jiných, vlastně ani nevíme, kdo skutečně o těchto věcech rozhoduje a co tím sleduje. Kdo námi tahá jak s figurkami na šachovnici, netušíme, komu posluhujeme a co je cílem. V posledních desítkách let se zdá, že cílem hry titanů je „rozesrat“ co nejvíce zemí a co nejvíce lidí. Prostě chaos, rozklad, utrpení. Je to i náš cíl?
Umíme hájit vlastní zájem?
Nechceme si žít podle vlastní úvahy, zabývat se našimi zájmy a cíli a spíš s ostatními dobře vycházet? Být prostě zemí, kde si svůj byznys či dovolenou můžou vedle sebe v klidu užít Američané, Rusové i Ukrajinci, či přívrženci a odpůrci toho či onoho. Na celé planetě takových míst ubývá. Asi není jednoduché něco takového vytvořit a udržet, ale za pokus to stojí. Beneš chtěl z republiky mít most mezi západem a východem, Jan Masaryk ironicky glosoval, že po mostech se šlape. Nejde o most, ale spíš o oázu pro každého, kdo chce pohodu, odpočinout si a zažít legraci a respektuje, že v této oáze utichají zbraně a nenávistné vášně. Je na nás, zda chceme být takovou oázou, nebo raději posluhujeme nějakému velkému bratru v pozadí a máme vždy jasno, kdo je hodný a kdo zlý.
David Rath
Znásilněná justice
Můžeme sledovat, co se stane soudci, který má právní názor odlišný od očekávání politické vrchnosti. Podivuhodných rozsudků je mnoho.
David Rath
Bude z vašeho vnuka Babiš?
Jaká asi čeká budoucnost vaši dceru, syna nebo vnoučata? Mají nějakou šanci dosáhnout úspěchů jako pan Babiš nebo dokonce Soros či bohatí Rockefellerové nebo příslušníci rodiny Saudů?
David Rath
Koho zavřou příště?
Rád bych se mýlil, ale vychází mi, že je na řadě Tomio Okamura. Že nic neudělal? A to něčemu vadí? Respektive určitě něco spáchal.
David Rath
Sex s muslimskou princeznou
Román „Řád“ nás přenese do reality změněného života ve vzdálenější budoucnosti. Jediné, co stále zůstává stejné jsou hlavní síly pohánějící lidské osudy a tím i dějiny - moc, peníze a sex.
David Rath
Jiří Paroubek a Jakub Patočka - dva příklady téhož
Nesouhlas s přijetím ing. Jiřího Paroubka v ČSSD Praha 5 a hlasování o vyloučení Jakuba Patočky z brněnské organizace - dvě zprávy z poslední doby signalizují, že se politická agonie této strany prohlubuje.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
Poslanci mají jednat o změně zákoníku práce, o minimální a zaručené mzdě
Poslanci by měli na mimořádné schůzi začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....