Sir Nicholas Winton zachránil 669 dětských životů před téměř jistou smrtí v nacistických lágrech. Je moc dobře, že je dnes u nás přijímá s úctou a poctami. Udělal něco, co vůbec nemusel a řešil to, co se ho osobně vůbec netýkalo. Tisíce lidí okolo toho chodily a nic, až se našel nějaký pan Winton a udělal něco naprosto mimořádného.
Naštěstí se našly i desítky Čechů, kteří také pomáhali pronásledovaným a zachránili jim život. Bohužel jich nebylo tolik jako třeba v Dánsku.
Tam, když nacisté vyhlásili povinnost pro židovské občany nosit na oděvu žlutou hvězdu, tak druhý den vyjel dánský král na svoji projížďku koňmo ,označen touto hvězdou a v Kodani z toho byl poprask. Okupační správa nařízení zrušila.
Od Háchy či členů protektorátní vlády bychom něco takového čekali marně. Když se v Dánsku proláklo, že se chystají deportace židů do lágrů, tak dánští rybáři odvezli v noci židovské spoluobčany do bezpečí a nacisti zjistili, že nemají koho deportovat. České protektorátní orgány byl v těchto věcech nacistům spíše ku pomoci.
Je moc dobře, že se našel Angličan pan Winton, který se rozhodl řešit věc, jež se ho osobně vůbec netýkala, navíc v zemi, která nebyla jeho domovem. Je škoda, že se tehdy nenašel u nás i český pan Winton.
Třeba, díky jeho příkladu, nezůstaneme u slov díků, které nás nic moc nestojí, navíc díky nim se přihřejeme na slávě a hrdinství britského rytíře, ale vezmeme si z něho příklad. Pokud nastane nějaké příště, a přejme si aby už nikdy, tak se i mezi Čechy, Moravany a Slezany najdou sirové Wintonové, dánští králové, ale i dánští rybáři a ne jen ti, kteří se zlu více či méně poddají, plní jeho příkazy a omlouvají to tím, že kdyby tak nečinili oni, najde se někdo ještě mnohem horší a v plnění horlivější.
