Nejen František Kotleta naděluje Vánoce v Sudetech

Pokud hledáte dárky pod stromeček mezi českými detektivními thrillery, můžete letos navštívit zapomenuté a drsné pohraničí jak východního „Sudetenlandu“ Františka Kotlety, tak západního „Sudeathlandu“ Kamila Pešťáka.  

František Kotleta vydal letos svůj čtyřicátý druhý román Sudetenland. Jeden z nejslavnějších českých tvůrců fantasy se touto detektivkou vrátil nejen ke svému občanskému jménu Leoš Kyša, do Bruntálu, kde se narodil a kde se román odehrává, ale – skrze hlavního hrdinu Daniela -  i k práci novináře.

Navzdory detektivní zápletce Leoš Kyša říká, že jeho kniha je o dědičné vině. Přesněji o tom, že dědičná vina je sračka a nic víc.

Pozadím příběhu je alternativní česká minulost, ve které nedošlo k odsunu Němců a tragické vztahy mezi etniky se tak ubíraly úplně jinými cestami, aby vygradovaly po sametové revoluci.

Devadesátá léta, ve kterých se příběh odehrává, jsou zde vykreslená tak věrně, že máte od začátku pocit, jako kdybyste návštěvy zatuchlých čtyřek nebo demonstraci v Broumově na náměstí zažili sami, vše zahaleno do dýmu, za který by se nemusel stydět ani sklepácký muzikál „Kouř“.

A nyní se přesuňme o třiatřicet let dále na západ.

Kamil Pešťák vydal letos na podzim svůj šestý román Sudeathland. Plzeňský hudebník a spisovatel temnou detektivku, jejímž hlavním hrdinou je válečný veterán Leo, zasadil do magických a drsných Krušných hor.

Svižný příběh se hemží postavami a rychlými dějovými zvraty a odehrává se v povědomých a věrně načrtnutých kulisách Plzně, Prahy a samozřejmě Krušných hor… pomník V Plzni na nádraží či pokoutní nálevna v Horní Blatné, není to povědomé i vám?

Pešťákův rychlý a napínavý příběh na pomezí thrilleru a detektivky se odehrává v kulisách ryze současných, i když současnost je minulostí neoddiskutovatelně formována, a to nejen v Sudetech, ať západních nebo východních.

„Ten zámeček tu stál tři sta padesát let. Přežil všechny změny i válčení a soudruhům pak stačilo padesát let na totální likvidaci. Nejdřív armáda, potom JZD, taková sudetská klasika.“