Už vám z toho všeho hrabe?

Toužíte praštit pěstí do monitoru, když vám word už popáté změnil všeob. na všerob? Srazit ho na zem, a pak do něj kopat a kopat a kopat... Cinká vaše kolegyně při míchání kávy lžičkou jako Ježíšek 24. prosince a vy cítíte, že jen minuty vás dělí od chvíle, kdy jí narvete tu zatracenou lžičku do krku? Zdá se vám při cestě z práce, že celý svět smrdí? Před tím, než se ocitnete v péči statného ošetřovatele, přečtěte si ještě pár rad, jak si to opravdu užít.

1. Chceteli odvrátit svoji deportaci na uzavřené oddělení ústavu choromyslných, rozhodně myslete na svoji práci výhradně pouze v době, kdy jste za to placeni. Chcete-li o práci i snít (nedoufejte ovšem, že dostanete příplatky za noční směnu), doporuču spíš vzpomínat na přitažlivou kolegyni nebo sympatického kolegu. Tomu se říká rozumný kompromis.
2. Psychologové doporučují dělat v práci pravidelné přestávky. Schopnost soustředit se a pracovat naplno se po celý den střídavě zvyšuje a snižuje. Odborníci na lidské zdroje placení vaším zaměstnavatelem budou asi proti. Co taky čekat od někoho, kdo si řadí svoje bližní někam mezi naftu a ostatní materiál vhodný k vytěžení. Chraň si přestávky, chráníš si život.
3. Vyhnětě se zbytečnému vyrušování. Máte kolegu dychtícího oznamovat vám neustále co se kde šustne? Nebo šéfa jehož nejoblíbenější větou je: ”Tak už to máte?” Nenápadně vyvěšený telefon je váš přítel.
4. Rozdělte si věci na důležité a momentálně zrušené. Dělejte najednou jen jednu důležitou věc. Berete snad dva platy? A dělejte ji svým obvyklým tempem. Ve svém přirozeném rytmu jste totiž nejlepší. Nevěřte tomu, že pracujete lépe, pracujete-li hystericky. Ale možná vám na to skočí váš chlebodárce.
5. Dělejte i něco jiného, než jen povinnosti. Mohlo by se vám stát, že se jednou ráno probudíte a zjistíte, že nenalézáte důvod prožít další vteřinu. Tomu se říká deprese. Antidepresiva chutnají nejlépe s pomerančovým džusem.
6. Dodržujte schéma osm hodin práce, osm volného času a osm hodin spánku. Až vás vyhodí z rachoty i z domova, tak já už tady místo nemám. Ale dobře se to četlo, ne?
7. Odreagovávejte se adresně. Pojmenujte postavu ze své oblíbené počítačové vyvražďovačky po svém “oblíbenci” a pak ji pomalu a brutálně zlikvidujte. Kupte si v obchodě se zvířátky malou hnusnou svraskalou a bezsrstou krysku. Pojmenujte ji křestním jménem svojí šéfové. Vyfotografujte si ji, fotku si dejte na plochu počítače v zaměstnání a každému o ní vyprávějte. Na “kobereček” si sebou berte nějakého většího plyšáka. Když začne být šéf už moc nesnesitelný, uhoďte plyšáka dvakrát nebo třikrát pěstí s výkřiky: “Ty hajzle! Ty hajzle!” Pak se omluvte za vyrušování a dál úplně klidně poslouchejte.

Asi by toho bylo víc, ale Hospodinovi stačilo desatero přikázání a kdo sem já, abych se nevešla do sedmi. Tak s chutí do toho. Poslední je srab a dožije se důchodu.