Sem lůzr

Přesně jako ten třínohej jednookej Gus, nejošklivější pes na planetě Zemi. A ani v tom nedokážu bejt ani z poloviny tak dobrá jako on. Jsem nanejvýš největší lůzr ve Středních Čechách.

Kdepák, já si nestěžuju.Dokonce ani nechci, abyste mi posílali nějaký drobný nebo tak něco. Drobásků mám dost. Sou to sice samý padíky a přestanou co nevidět platit, ale mám je.

Ale i jinak mám fakticky všecko. Ten můj chlap mě ještě nevyhodil, i když zaboha nechápu proč. Nikdo si naštěstí nevšim, že svý dítě, který zůstane jediný (abyste se mě na to pořád nemuseli ptát, sem už stará, no a co?) vychovávám tak akorát pro kriminál, protože to jinak nesvedu. Taky mám docela velký štěstí, že mě nikdo nechce vyhnat do polí a zastřelit za to, jak vedu domácnost. Protože v tý naší už by se pomalu dala uplatnit teorie chaosu.

Další co mám je práce. Asi až moc dobrá pro někoho, kdo se nedokáže štěkat pro každou maličkost. Měla sem se, blbka, líp učit.

Tohleto všechno sou tak k pláči banální nesmysly, že mě dřív ani nenapadly. Až do pátku. Měla sem tu kliku, že se mi náhodou zdařilo, zbušit se na šrot za cizí peníze. Mám tichou a velice levnou opici, a tak byla noc ještě mladá, když já, stará, sem už seděla u stěny a přemítala o životu. Šla kolem jedna známá. O deset let mladší a krásná jako filmová hvězda. Prostě úplně jiná liga. A jen tak, mimochodem a za chůze mě pohladila po hlavě. Přesně jako toho malýho, hnusnýho, prašivýho Guse. V tu chvíli jsem naštěstí nedokázala pochopit nic. Až když jsem v sobotu přišla k sobě a vzpomněla si.

Jiný známý, možná přítel, mi nedávno řekl, že si mám v sobě uklidit. Tohle gesto mi to připomnělo. Dneska se do toho pustím. Děkuju. Fakt.