Pražský ku*vy to sme my! To sme my!

Nevzdávejte se všech nadějí. Skryté sexuální náznaky budou, i když řeč je v první řadě o fotbale. O zelenobílozeleném Klokanovi, který vyhopsal jako Fénix z popela. O klubu, který by mohl ochutnat i Ligu mistrů, kdyby se to nechalo všechno na fanoušcích. O klubu s nejobětavějšími příznici. O Bohemians 1905. I když fandit na jiných tribunách je taky někdy kus života těžkého.

Vyskytuju se takhle jednou v neděli v zelenobílém kotli a - to víte ženská - trochu se nudím a myslím jen na to jedno. Konkrétně na onu famózní vědeckou studii, jejímž výsledkem nás před pár dny oblažila všechna seriózní i neseriózní média. Totiž, že ženy vnímají muže s hlubokým hlasem jako přitažlivější. Moc na to nespoléhejte, ale dejme tomu. Hlubší hlas je prý vyluzován silnějšími a delšími hlasivkami.

Všude kolem mě řvou stovky mužských hrdel popěvek zmíněný v titulku a mnohé jiné. Skandují, zpívají, povzbuzují, reagují okamžitě na situaci na hřišti a odpovídají domácímu kotli. Velmi zodpovědně se začali rozcvičovat už půl hodiny před zápasem a svědomitě dodržují pitný režim. Výsledek je pozoruhodný: ať řvu sebevíc, vůbec se neslyším.

Jak asi vypadají hlasivky těchto mužů? Musejí být zákonitě obvzláště silné. Jejich hlasy budou po tolika trénincích znít nepochybně pěkně hluboko. To je u fotbalových fanoušků obvyklé. Každý druhý víkend se vypraví do domácího svatostánku a tam si dají pěkně do těla.

Tady je ovšem oproti pravověrným Bohemákům znatelný rozdíl. Tento lidských druh, a počítá se na celá hejna, neplní svou fandící povinnost jen obtýden v rodném hnízdě. Zájezd co zájezd vyjíždí za svými hráči a nenechá je nikdy na holičkách, ať se k nim fotbalový bůh obrátí třeba i tou nejneslušnější částí těla.
Správný Bohemák prostě řve minimálně třicetkrát ročně dvě hodiny, což je dobře jednou tolik než prostý zažraný příznivce jakéhokoliv jiného klubu. Prostou aritmetikou mi tedy vychází, že onen unikát má jednou tak silné hlasivky a je - čtěte pozorně - o sto procent přitažlivější pro opačné pohlaví, než kdokoliv na koho si zrovna teď honem vzpomenete. To už sakra stojí za ověření.

A mimochodem, trošku jsem si na začátku zalhala: na tom zápase jsem se nenudila vůbec. Hráči lítali jako hadr na holi, neměli štěstí a já jsem málem dostala infarkt, ale fajn jsem se pobavila.

(Poznámka autorky: Když jsem po dokončení článku vyzvala svého domácího betačtenáře opačného pohlaví, aby mi udělal poslední revizi, odvětil mi: "Hned, jen se podívám na gól.")