Jak jsem se málem počůrala

Nedávno jsem se tu "vtipně" navážela do objemu a hustoty reklam servírovaných nám všemi tělesnými otvory. A než se týden s týdnem sešel, přišel spravedlivý trest.

Zakoukala jsem se neplánovaně do filmu Náhodné setkání. Milostný příběh dvou pozůstalých po obětech letecké katastrofy mi fakt sroloval ponožky. Ledová panna Kristin Scott Thomas zdárně tála ozařována tisícem mužných wattů Harrisona Forda a já civěla a civěla a poposedávala. Tak trošku jsem zapomněla, že koukám na jedničku a ne na novu. A tak jsem si pořád říkala, že to ještě tu chviličku vydržím. Už jenom chviličku. Za chvilku to už určitě bude. Jo! Kdepak! Žádná rauchpauza po dvaceti minutách.

    No nebudu vás napínat. Ničí důstojnost nebyla narušena a nebylo třeba nic přemáchnout. Jenom  musím v souladu se skutečností prohlásit: Mýlila jsem se. Reklamy jsou přece jenom k něčemu dobré.