Divadýlko s divadly aneb: Vystačíme s modrými kašpárky?

ODS vtrhla do kultury a počíná si tam jako propuštěnec z cely smrti ve veřejném domě.

Tento kolos bez špetky představivosti (neboť jen takovým lidem může pan Milan Knížák nabulíkovat, že je umělec) vnesl konečně řád a pořádek do Pražských divadel. Ukončil pošetilé rozdělování svých milovaných penízků podle nejasných až nepochopitelných pravidel a stanovil pro udělování grantů podmínky rovné a přímé jako sloupce čísel šíleného cifršpióna – podle počtu sedadel. Co už může být spravedlivější! Malé divadlo dostane malou dotaci, velké velkou. Je tady snad někdo, kdo tomu nerozumí!? Konec vágních a snadno manipulovatelných výmluv na umění. Nadále není přípustné aby něco tak efemerního rozhodovalo o rozdělování finančních prostředků! “Pořádek musí být, vy kluci pitomí...”

Nám prostým smrtelníkům nezbývá než zaraženě zírat a těšit se na dobu, kdy nějakou hlavu pomazanou napadne například dotovat zájmovou činnost etnických menšin podle sytosti odstínu pleti jejích členů nebo sexuologickou poradnu podle počtu zdařilých milostných aktů jejich pacientů.

A nemyslete si, že na oblasti je líp. Třeba v Nymburce (a mám podezření, že jinde to není lepší), to vypadá, jako by občanskodemokratičtí zastupitelé považovali divadlo za léno vhodné k odměňování zasloužilých spolubojovníků.

Prostě doba je zlá (kdy není) a bude zřejmě třeba připravit se na nejhorší. Proto vás v příštím díle seznámím s technologií výroby maňásků z brambor a krepového papíru. Nás nedostanou!