S kolegy z citrusářské organizace Praha jsme se vydali do Toskánska obdivovat citrusy. Cesta započala ve čtvrtek již nad ránem. Jeli jsme směrem na Plzeň, abychom co nejlépe využili dálnice. V Německu nás trochu zdržely dvě překážky na cestách. Dále následovalo Rakousko, tedy dálnice pod Alpami. Kolem silnic dominovaly dřevěné a kamenné domky s tmavými střechami. Na svazích se pásly krávy s trochu jiným zabarvením než ty naše. Vrcholky hor byly pokryté sněhem.
V poledne jsme dorazili do zahradnictví Eisenhut ve Švýcarsku. Zahradnictví se nacházelo na svahu trochu mimo dálnice. Potešil mě hodně velký výběr odrůd. Orientace mezi nimi ale byla težká. Prohledávaní trvalo docela dlouho. Na konci se mi ale podařilo najít vysněnou odrůdu Fortunella Meiwa. Jelikož tato odrůda není v Česku běžná, až čas ukáže, jestli měla správné označení. Podnož byla Flying dragon, která mi do bytu moc nesedí.
Pak konečně následovala Itálie s cílem v oblasti Toskánska. Kolem hor, které zde dominovaly, se dálnice stáčela o něco více. Horské svahy, ale i roviny pod nimi, byly hodně zastavěné domky. Dá se říct, že pokud to hory dovolily, tak roztroušené domky v podstatě tvořily jednu nekonečnou obec. Hodně rovných ploch i svahů bylo využito k zahradnictví a zemědělství. Viděl jsem bezpočet školek, kde byly známé i neznámé rostliny, všechny pravidelně rozmístěné a vzorně sestříhané. Z flory převažovaly rostliny našeho pásma, které se mírně mísily s exotikou. Z toho, co jsem poznal, bylo vidět cykasy. Na zahradách rostly ve volné půdě olivovníky. Ve školkách byla réva, kiwi a olivovníky. V architektuře dominovaly nižší domky s lehce oprýskanou omítkou, červenou šindelovou střechou a (zelenými) dřevěnými okenicemi. Tyto domky sloužily jak k bydlení, tak jako obchody. Zahlédnul jsem jenom několik panelákových sídlišť, podobných těm našim. Je to dobře, protože když už jiný kraj, tak ať alespoň vidím jiný styl. Každopádně moderní styl se prosazuje velice pomalu.
Až večer jsme dorazili do horského hotelu Acrobaleno v horách poblíž městečka Pistoia. Rána tam byla trochu chladná. Teploty v nížinách byly přes den vyšší, ale horko bylo ještě snesitelné. Občas nám taky pršelo.
První den
Na to, že mám dovolenou, jsme museli vstávat brzy. Následoval výlet do Florencie. Začínali jsme v zahradě vily Medicea di Castello a tahle podívaná stála za to. Zahrada byla docela rozlehlá a zastoupení citrusů mělo značnou převahu. Pěstují tam převážně citroníky, cedráty (veliké ovoce různých tvarů s hrubou kůrou) a bigarádie (hořké pomeranče). Pomeračovníky, lajmy, mandariny a grepy v ní téměř nebyly. Některé rostliny byly přesně pojmenované. Na některých cedrátech rostly již vyzrálé plody do obludných rozměrů. Citrusům sekundovaly historické budovy, sochy a fontánka.
Pokračovali jsme hned nedalekou zahradou vily La Petraia. Citrusů v ní bylo málo. Zastupovaly je hlavně citroníky a bigarádie. Architektura zahrady spolu s budovami a jezírky stála však za to.
Poslední navštívená zahrada byla u vily Medicea di Poggio a Caiano. Zde byly k vidění citroníky, bigarádie, šedoky a limonimediky (kříženec citroníka a cedrátu). Citrony byly menšího tvaru. Stejně tak i limonimediky, z nichž některé měly tvar malé ruky neboli miniaturní obdoby odrůdy Buddhova ruka. V obou zahradách bohužel chyběl přesný popis odrůd, takže bylo možné určit jenom druh citrusů.
Poslední zastávka dne padla na zahradnictví Oskar Tintori. Tohle bylo nejkvalitnější citrusové zahradnictví, jaké jsem kdy viděl. V jedné hale pěstovali obrovské stromky, zřejmě mateční rostliny. Odrůdy byly dobře popsané a mnohé z rostlin byly obsypané plody. Vstup byl za poplatek. Na vrátnici prodávali knížky, výrobky z citrusů a předměty s tématikou citrusů. Další hala byla z poloviny vyhrazena k prodeji. Rostliny byly menší a jmenovky zřetelně visely nad nimi. Jako podnož používají hlavně zakrslou Macrophyllu. Zakoupil jsem si další vysněnou rostlinu Rough lemon, která již plodila. Bylo zde hodně odrůd z různych druhů, takže mnozí citrusáři by si jistě přišli na své.
Večerní čas na hotelu jsme trávili převažně dobrou večeří, i když moc variací jídel neměli. Ostatně, naše komunikace v angličtině dávala personálu zabrat.
Druhý den
Opět brzké vstávání. S ohledem na plodný předešlý den jsem už ani neměl ambice toho tolik zažít a nakonec ani nezažil. Začali jsme zahradnictvím Agrumi Lenzi, ale majitel neměl otevřeno. Zkusili jsme to ještě dvakrát, ale se stejným výsledkem. Následovalo zahradnictví Juri Vivai, kde prodávali větší rostliny a ani odrůdy nám moc neseděly.
Pokračovali jsme návštěvou menší botanické zahrady Orto Botanico Comunale v centru města Lucca. Převládaly tam exponáty starých stromů. V zahradě byly rozličné druhy rostlin, ale citrusů pramálo. Většina z nich byla neoznačená. U stěn jich rostlo několik ve volné půdě. Moc zajímavé na nich bylo hřížení, které se jako způsob množení u nás zřejmě nepoužívá.
Pokračovali jsme v soukromé vile Grabau. Akorát se tam chystal nějaký raut. Na pozemku vily byly živé ploty a větší stromy. Nad vilou byla fontána a několik desítek citrusových stromků. Podle plodů jsme poznali, že jsou to citroníky a bigarádie, ale nic víc.
Za nejhezčí zahradu považuji Garzoni ve městě Collodi. Rostly tam palmy, citrusy a různobarevné květy. Zahrada stoupala do výšky po terasách. Na vrcholu byly sochy a jezírko. Protože tam byla slavnostní akce policie, která během naší návštěvy pokračovala rautem, vstup byl zdarma. Na okraji zahrady byl skleník, kde se množili tropičtí motýli. Nejhezčí byli ti s modrými křídly, ale jen kolem nás splašeně poletovali, což znesnadňovalo jejich focení. Uvnitř však bylo nesmírné vedro, a tak jsem se šel “zchladit” ven.
Jelikož zbývalo hodně času, tak jsme se rozhodli udělat lepší fotky u Tontoriho. Ten však měl soukromou akci a dovnitř jsme se nedostali. Dle jednoho tipu jsme pak hledali bigarádie volně zasazené do půdy v městečku Buggiano. Nic jsme však nenašli a později jsme se dozvěděli, že bigarádie rostly na svahu za městem. Celkově však naše návštěvy stály za to. Nakonec jsme skončili tam, kde našinec rád tráví hodně času. V supermarketu jsme nakoupili jedlé suvenýry jako sýry, limončelo a jiné.
Na hotelu se konalo živé pěvecké vystoupení a obsluha u večeře byla nekonečně dlouhá. Zpěvák i zpěvačka se mi moc líbili, jelikož můj hudební sluch je velice špatný. Až u známých písniček jsem poznal, jak špatně zpívají. Pro mě byla nálada výborná, jenom na tanec nebylo koho pozvat a z domácích bych se asi s nikým nedomluvil. Byla půlnoc a mně se vůbec nechtělo jít do postele, i když už na to byl pravý čas.
Návrat domů
V neděli vražedné vstávání v sedm hodin a po snídani rychlý odjezd domů. Cesta zpátky však byla kratší téměr o tři sta kilometrů, protože jsme už nemuseli znovu navštívit Švýcarsko. Jet domů už nebylo takové nadšení, protože nás nečekaly citrusové zahrady, ale rodiny nebo příprava do práce :-). Domů jsme to zvládli jenom za deset hodin. Večer bylo nutné si vyhradit čas na ošetření nových rostlin a jejich představení původním :-).
Výlet byl dobře naplánovaný. Dojezd autem byl přijatelný, i když já 10 – 15 hodin v autě nemusím. Auto však poskytovalo výbornou mobilitu v cílovém místě, a tedy navštívení přijatelného počtu historických zahrad a zahradnictví. Hotel byl strategicky umístěný. K tomu všemu výborný řidič s kumulovanou funkcí citrusáře.
P.S. V článku je minimum odborných termínů, aby neodradil neznalé, ale aby zároveň poskytnul citrusářům určitou představu, co bylo na výletě k vidění.
PPS: obrázky se zobrazují jinak, než jsem je umístnil. Nemám na to nervy.
