Nikdy jsem nějak zvlášť nevnímal význam kultury pro život člověka. Z kultury jsem znal vlastně "jen" kino. Divadlo mi připadalo jako jednoduchá náhražka reality. Stačilo však málo a divadlo mě pohltilo. Stojí sice víc peněz, ale stojí to za to.
Kino
Navštěvuji převážně multikino kvůli možnosti koupit levnější lístky. Výhodou je hodně sešikmené hlediště, takže málokdy Vám cloní divák před vámi. Další výhodou jsou častá představení. Pokud jsem si někdy spletl představení, dokázal jsem si na počkání vybrat jiné. Nelíbí se mi však drahé nápoje a popcorn, který si někteří lidé musí dopřát a zanechat po sobě nepořádek. Zřejmě je to nový styl západní civilizace.
Když jsem "mimo plán" navštívil starší kino Světozor, cítil jsem v něm úplně jiného ducha. Byl to duch klubu. V kině byli převážně mladí lidé. Nejprve si dali pivo, pak šli na představení a po něm si dali další pivo. V multikině mi vadila umělost a sterilita prostředí.
Divadlo
Divadlo jsem prakticky neznal. Loni jsem se seznámil se vzdálenou příbuznou v naší rodině, která je herečkou v jednom menším pražském divadle. Začátkem roku mě pozvala na představení do divadla, kde má angažmá. Při první návštěvě se mi zalíbila klubová atmosféra, která obdobně jako ve Světozoru dýchá ze starších a menších prostor. Hlavní sál je dokonce ručně malovaný. Mám rád všechno malé. I ženy se mi líbí malé pardon nízké.
Neočekával jsem, že se mi bude první divadelní představení líbit. Předpokládal jsem, že jeviště se nedokáže přiblížit reálným scénám z filmů. Triky budou bez šancí. První představení mě moc nenadchlo. Bylo to drama. Možná jsem byl příliš unavený. Přece jen představení se konalo po práci ve večerních hodinách. Příliš mnoho herců a rychle se měnící děj jsem sotva stíhal sledovat. Jako další představení jsem si raději vybral komedii. Bral jsem to tak, že vtipu se směju velmi rád a vlastně to bude úplně jedno, jestli to bude v kině nebo divadle. S tím jsem měl naprostou pravdu. Představení se mi velice líbilo. Navzdory vtipnému ději si představení neslo aktuální myšlenku, která naplno vyzněla v závěru. Následovala další představení, která jsem už vnímal docela pozitivně. Můj pohled na dramata se zlepšil. Komedie jsou vtipné, ale možná trochu povrchní. Mají za cíl diváka hlavně pobavit. Dramata však dokáží člověka zasáhnout mnohem hlouběji a zapůsobit silně na city. Lépe vnímám dramata, kde hraje méně herců, avšak děj je založen na výborných dialozích jednotlivých dvojic. V nich mi nechybí reálné scény, výprava a triky. Dobrý příběh, hraný i vyprávěný, rád vzhlédnu opakovaně. Některá dramata doplňují pěkné kulisy, kostýmy a hudba. Výkony herců, například v roli opilců či bláznů, jsou neskutečně přesvědčivé.
Z čeho žije divadlo
Velké divadlo se hraním klasiky uživí samo. Na představení přijde konzervativní divák, který jinak divadlo moc nenavštěvuje. Sál se zaplní celý. Řečí čísel, příchodem asi šesti set diváků, se divadlo ufinancuje bez podpory. Malé divadlo žije převážně z dotací. Díky tomu dostává prostor pro experiment, například demonstruje společenské problémy, vyzývá k dialogu, ale nenabízí jednoznačné řešení. Hlediště není vždycky vyprodáno, je však zájem vedení, aby počet diváků rostl a aby se ukázalo, že divadlo si zvolilo správný směr a dotaci si zaslouží. Opět v řeči čísel, pokud lístek stojí 300 - 350 korun, na jedno sedadlo připadne dalších 600 -700 korun z veřejných peněz. Je žádoucí, aby divadlo nebylo postaveno jen na komerci. Jsou společenská témata, která mají v divadle vyvolávat dialog. Konkurence dotovaných divadel se stejnou tématikou je však nevhodná, neboť by příliš zatěžovala veřejné finance. Už samostatnými jev, že některá divadla jsou dotována, vadí mnoha daňovým poplatníkům.
Divadlo není jen o divadle
Divadlo netvoří jen inscenace. Do jeho programu spadají i fotografické výstavy, besedy s osobnostmi a den otevřených dveří. Specialitou jsou dny zahraniční kultury, závěr sezóny a jiná jedinečná představení. Pro náročnější diváky je určeno scénické čtení, které dává větší prostor hercům bez angažmá v divadle. Scénická čtení vyžadují vlastní představivost diváka.
Nakonec je tu bar s volným internetem. Někdy jsem paradoxně strávil na představení dvě hodiny a v baru deset hodin. V něm můžete potkat ředitelku divadla, uměleckého šéfa, herce, dramaturgyni, inspicienty a další pracovníky divadla. Dříve jsem si myslel, že herci jsou více, než běžní lidé. Pravda, cením si lidí, kteří dokážou udělat něco, co každý nedokáže, věnují práci poměrně hodně času a úsilí a pracují na sobě. Všichni herci, které jsem potkal a poznal, se však chovali neobyčejně skromně a přirozeně. To „moje“ divadlo se může pyšnit tím, že angažuje více herců známých z filmu a televize. Konkurence je však velká a ne každý umělec se do filmu a televize dostane. Průměrný plat zaměstnance divadla za loňský rok byl 22 649 korun. Na herce, který nemá často práci před kamerou, je to "průměrně" málo. Cením si umělců, kteří neustále dělají svou práci, i když nevydělávají tak jako Leoš Mareš.
Význam divadla
Kultura je pro mě nesmírně důležitý způsob relaxu. Obecně, myslím, že pro duševně pracující je toto vhodný způsob relaxu. Úmyslně jsem nenapsal, jak se jmenuje moje oblíbené pražské divadlo. Ne proto, že by to vyznělo jako lobbing. Chtěl jsem nechat na Vás, abyste uhodli jeho název. Kdo byl jeho divákem a váhá, tomu fotky určitě napoví. Závěrem děkuji mé příbuzné za nadšení, které mi nabídla, aby mě ovládlo. Přesně v tomto duchu jsem blog napsal.
