Národní povědomí

Můj blog je volnou reakcí na blog Jiřího Hrebenáře zde. Ve svém blogu vyjadřuji své názory na podobná témata, jaká zmiňuje Jiří a jeho “názorový protivník” Tomio Okamura. Jedná se především o národnostní problematiku. Tomio Okamura je mi velice sympatický. Proto težko vstřebávám informace o tom, že v něčem pochybil nebo se zachoval neseriózně. Jiří Hrebenář má úplně opačný názorový postoj než Tomio Okamura, kterého ve svém blogu kritizuje. Tomio Okamura má částečně japonský původ. Japonská společnost je postavena na vyšších etických hodnotách a pracovní morálce, než je to u nás. Proto je pro mě Tomio větším příslibem důvěryhodnosti než naše politická garnitura. Ostatně, pokud vstoupí do politiky, má možnost ukázat, jestli se nedokáže zkorumpovat. Jiří Hrebenář již nepovoluje diskuzi, protože dostával hodně kritických ohlasů, některé na hraně zákona. Slušní čtenáři mají smůlu, pokud chtějí přispívat. Pokud to parafrázuji, tak demokracie bez zodpovědnosti (svévolná svoboda názorů) vede k totalitě (zákaz svobody názorů).

Krátká vsuvka: Prosím, nekritizujte moji češtinu, jsem cizinec, ale učím se :-). Za korekturu děkuji Markétě Pravdové.Lidská právaLidská práva souvisejí s vývojem lidské společnosti. Pro společnost je nezbytné, aby byla zaručena její stabilita, a tedy, aby lidé měli určité jistoty. Lidská práva nejsou dána přírodou ani bohem, ale jsou “jenom“ lidským výmyslem. Neexistuje proto právo mít právo. Výraz “pošlapávání lidských práv” je tedy zavádějící. Společnost by měla definovat, co lidská práva zajišťují. V demokracii práva kromě jiného zajišťují svobodu a důstojný život jednotlivce. Pokud se demokracie sama respektuje, tak práva jednotlivce neohrožují budoucnost společnosti. Pokud by měl každý občan právo dělat, co si zamane, tak by společnost upadla, jelikož by každý “kopal“ za sebe a občané jako celek by “netáhli spolu za jeden provaz“. Míra lidských práv musí být nastavena tak, aby svoboda jednotlivce nedestabilizovala společnost, což vůbec není jednoduché. Je nutné si uvědomit, co které právo podporuje a proti čemu je naopak namířené. Například, pokud bude mít každé dítě právo si zvolit na škole libovolný cizí jazyk, tak výsledkem bude menší schopnosti lidí spolu komunikovat. Pokud bude povinná angličtina, tak lidé budou schopni lépe spolu komunikovat, i když to bude na úkor svobodné volby jazyka. Vyberte si, co je lepší. Přestože máme demokracii, práva jsou pořád výsledkem mezilidských bojů a kroky politiků pro zajištění dalších lidských práv jsou obvykle prostředkem k různým zájmům.Národ a respektování seV minulosti existovaly říše a občané jim patřili. Římská říše sahala až po Británii a Britové byli vlastně Římané. S Velkou francouzskou revolucí se zvedlo povědomí národů. Dnes tvoří stát majority a menšiny. Menšiny mají jistá práva zakotvená v ústavě. Dnešní demokratický systém v Evropě poskytuje práva cizincům, i kdyby byli pro nás zátěží, vyznávali konfliktní kulturu nebo neměli úctu k naší vlasti. Promíchání různých národů a kultur neznamená vždy obohacení. Jsou kultury konfliktní, kde se jedna považuje za tu správnou a vytlačuje kulturu druhou. Poskytnout takové kultuře demokracii a lidská práva je naivita, která povede k oslabení naší kultury. Rozpínavá cizí kultura má legální možnost “přemnožit se” na našem území a převálcovat naši kulturu. Je to jako boj zevnitř, vedený jinými prostředky než konvenčními zbraněmi. Respektování cizí kultury, pokud není konfliktní s naší, je možné jenom na základě vzájemné tolerance, kdy my tady respektujeme cizí kulturu a cizí kultura respektuje naši kulturu na svém území. Islamismus z našeho pohledu porušuje lidská práva, jak je vnímáme my. Z pohledu islamistů je jejich náboženství lepším návodem pro život než západoevropská kultura. Tyto dvě kultury jsou vzájemně v konfliktu, a proto by měly existovat jen na svých původních územích. V opačném případě se západní civilizace jednou stane na vlastním území minoritou. Jsem na vlastní národ a Evropu hrdý, a proto je mi líto, kam směřujeme. Takto vůbec neuvažujeme, když “rozdáváme” lidská práva. Pseudohumanisté by si přáli, aby se národy a kultury obohatily a žily ve shodě. Tohle je možné jenom u některých národů. Z globálního hlediska vždy probíhají války mezi národy, kulturami a náboženstvími. Později přibydou války o vodu a nerostné suroviny. Bohužel lidský konflikt je věčný. Žádný sociální experiment tomu nezabrání. Lidé se vždy budou dělit na “my” a “oni”.Romský problémMluvím o cikánech, kteří se nepřizpůsobili hodnotám většinové společnosti. Jsem rád, že část z nich respektuje naši společnost, a ty prosím, aby chápali, že nemluvím o nich. I část většinové společnosti by se dala nazvat nepřizpůsobivá. V dalším textu si však dovolím hrubé paušalizování. Cikánské etnikum si zachovává vlastní tradice i 500 let po příchodu na naše území. Jejich styl života je okamžitá spotřeba bez dlouhodobého plánování a uchovávání hodnot. Mírné pásmo nám neposkytuje dostatek obživy, obzvlášť v zimních měsících. Proto sázíme, hnojíme, zaléváme, sklízíme a uskladňujeme. Pole a sýpky vyžadují vlastnická práva. Abychom nezmrzli, stavíme si obydlí, což opět vyžaduje vlastnická práva. I když dnes většina lidí v zemědělství nepracuje, stejně plánujeme, vytváříme a uchováváme hodnoty. Cikáni chtějí sbírat, ale kromě nějakého šrotu nemají co nebo kde. Ještě za první republiky provozovali řemesla. Nyní se živí drobnou kráděží nebo parazitují. V podstatě “sbírají” na vybraných místech peníze, za které si zabezpečují obživu ve formě výsledků naší práce. Toto je jednoznačný konflikt, kdy původní národ vytváří a vlastní, zatímco menšina je zvyklá “přijít k hotovému” a ničit. V takové situaci nemá pro menšinu žádný smysl chodit do školy a připravovat se na budoucí povolání v duchu “bez práce nejsou koláče”. Prozatimní sociální systém víceméně podporuje lidi bez pracovních návyků poskytováním peněz zdarma pro jejich život a pro život jejich dětí, které nejspíš budou kráčet ve šlépějích svých rodičů.Za příčiny vzniku a narůstání romského problému považuji:

• nepochopení/ignorování cikánské mentality,
• komunistický experiment, jak těmto lidem vzít maringotky a dát bydlení,
• naivita pseudohumanistů, že za dobro se nám po dobrém odvděčí,
• vyšší míra agresivity cikánů, se kterou si poklidně pracující lidé nedokážou poradit, žijí-li v jejich sousedství. Tento problém někdy nedokážou nebo nechtějí vyřešit úředníci nebo policie. Proto je uklidňujeme ”výpalným”,
• úspěšná propaganda cikánů, jejich předáků, pseudohumanistů a našich politiků, že vadí-li nám něco na jejich způsobu života, tak jsme rasisti,
• kritika od jiných demokratických států ohledně segregace, diskriminace apod.

Problém jednoduše narůstá proto, že jsme ve prospěch moderního způsobu života narušili tradiční cikánský styl života, po roce ‘89 jsme jim “povolili uzdu”, na což oni zareagovali tak zostra, že jsme doteď na to nenašli adekvátní reakci. Obecně je problémem konflikt kultur, kde o vzájemném obohacení nemůže být ani řeč.Pro řešení tohoto problému je nutné pochopit cikánskou mentalitu. Pokud chceme řešit nějaký problém, musíme správně analyzovat jeho současný stav. Pokud chceme vytvořit aplikaci zpracovávající data, musíme znát formát dat na vstupu atd. Strategie vládních zmocněnců je jenom farizejství, jak nenalézt jádro pudla. Pro většinu cikánů platí žít “sběrem” a okamžitě spotřebovat. Za první republiky ovládali řemesla, což dnes již neplatí. Drobná krádež je dnešní řemeslo. Okrást “bílého” je normální a čím větší “čórka”, tím větší hrdinství. Etika známá z našeho pohledu je jim cizí. Respektují jenom sílu a využívají ji ve formě férovky. Evropané se dívají na celý svět pouze svýma očima a nechápou jiné kultury. Máme snahu převychovávat jiné národy podle nás, což nevede k výsledkům, ale ke konfliktům. Jaké je tedy řešení problému nepřizpůsobivých? V současné realitě je to neřešitelný problém. Problém se komplikuje i tím, že jsme “promícháni” na stejném území.Řešení musí začít tím, že zde vznikne a udrží se právní stát, kde se všechno měří stejným metrem. Pak musí následovat státní podpora slušných a přizpůsobených rodin, kde rodiče pracují a podporují děti ve školní docházce. Bude na každém, aby se dobrovolně rozhodl, jestli bude slušně žít. Rozptýlit  nepřizpůsobivé nebo je převychovat nemá smysl. Kdo by se nechtěl živit prací, skončil by bez peněz jako bezdomovec. Vytváření pouličních gangů by muselo být trestáno vězením. Další alternativou by bylo nepřizpůsobivým poskytnout možnost žít dle původních tradic. Kočování by nejspíš bylo překážkou na cestách. Za lepší alternativu považuji vytváření osad. Definovali by se pravidla, aby nevznikaly konflikty mezi spořádanými a nepřizpůsobivými občany. Pokud by se někdo rozhodl bydlet mezi slušnými, ale nadále by se choval asociálně (odpadky, hluk, …), podle závažnosti provinění by byl buď trestán vězením nebo by trvale přišel o bydlení; čili by skončil jako bezdomovec nebo by se nastěhoval do osady. Lidé v osadách by měli jenom minimální finanční podporu od státu, nutnou pro přežití v chudobě. Systém práv by byl upravený pro lidi v osadách. Neměli by povinnost navštěvovat školy, ale měli by menší práva. Přídavky na děti by se vyplácely formou daňového bonusu nebo s ohledem na dosavadní pracovní morálku. Je potřeba si uvědomit, že většina cikánů má průměrnou až podprůměrnou inteligenci, a proto mohou dělat spíše nekvalifikovanou práci, kterou by “kradli” majoritě. Navrhované řešení by umožnilo vznik ghet, což mě trochu děsí. Cílem je však, aby asociálové žili na ulici, kde nebudou postrachem, nebo v osadách, kde by měli vlastní styl života. Jejich rozmnožování by nebyl problém, protože lidé s žádným příjmem by si spoustu dětí nepořídili. Pokud někdo namítne, že tyto pravidla jsou krutá, tak si uvědomte, že cílem je, aby slušným rodinám nikdo neztrpčoval život nebo nežil z jejich příjmů. A zákony jsou prostředkem a ne cílem.Když to shrnu, tak společenská pravidla by byla následující:

• slušný život, státní podpora rodiny,
• život na ulici pro lidi bez peněz (bohužel), kteří by nebyli hrozbou pro okolí,
• život v osadách pro asociály,
• vězení pro lidi, kteří dokázali, že jsou hrozbou pro slušně žijící občany.

To je můj koncept řešení problému. Chybí v něm detaily a není jednoduchý na realizaci. Problémy s nepřizpůsobivými dokáže rychle vyřešit režim následující za demokracií, což je autokracie. Nebezpečí tohoto režimu je však takové, že udělá pořádek nejen s nepřizpůsobivými, ale i se slušnými občany, pokud nebudou patřit do “ideologicky správné” skupiny.Rasismus, xenofobie a fašistická analogieCituji z článku Jiřího:Tomio Okamurovi stačí, když s jeho článkem souhlasí 95 % lidí. Tak v tom případě je všechno v pořádku, to je dobře. Když stejná část bude souhlasit se zplynováním Židů, bude to také dobře?To je pouhá spekulace a zavádění. Dnes je docela težké, aby někdo veřejně prosazoval genocidu a prošlo mu to. Žádné takové úvahy nemají analogii ve fašismu. Tu nacházejí mýlkové a dále ti, kteří nechtějí řešit napětí ve společnosti nebo napětí způsobují. Skuteční extremisté a neonacisté jsou právem perzekuováni a trestáni. Analogii s “=ismy“ mají někdy novináři. Již neplatí, že novináři jsou strážci demokracie. Naopak, novináři většinou píší politicky korektně. Je běžné, že slušné kritické názory čtenářů jsou v diskuzích mazány. Tohle nemá nic společného s tím, že se jedná o soukromé noviny. (Neo)fašismus pořád existuje. Dnes se však zneužívá jako prostředek vůči politickým protivníkům nebo pro vyvolání mediálních ”kauz”.Našli se politici (Čuňek, Řápková), kterým vadilo, že někdo nepracuje, neplatí nájem a vybydluje paneláky. Chtěli to řešit tak, jak se to řeší u “bílých”. Byli však obviněni z nějakého “ismu”. “Černí” bezdomovci jsou vzácným jevem. “Bílí” bezdomovci existují “běžně”, protože jsou relativně neškodní. Neškodný neplatič skončí na ulici, zatímco o horkokrevného se postará “stát”. Slušní občané na Šluknovsku vyšli do ulic, protože měli oprávněné obavy ze zvýšení kriminality z důvodu příchodu nových “spoluobčanů”. Do protestních pochodů se zamíchali i extremisté. V obou případech (Čuněk…, Šluknovsko) byli lidé poukazující na problémy vhozeni do stejného pytle s extremisty. Je však rozdíl, jestli někdo poukazuje na to, že kolem “cikánského” sídliště se zvýšila kriminalita a jestli někdo tvrdí, že vina cikána je už v tom, že se narodil. První postoj se úmyslně zaměňuje za druhý.Pojmy jako rasismus a xenofobie tak “zlidověly“, že z nich nikdo nechce být obviněn a někteří ani neví, co přesně znamenají. Nenávist k jinému etniku nebo rase není rasismus ale rasistická nenávist. O rasismus se jedná, pokud jsou lidská práva a společenská postavení determinována rasou. Xenofobie je uměle vytvořený pojem, který má zakázat pud sebezáchovy národa ve snaze přežít. Každý národ je ve své podstatě xenofobní. I rasismus je někdy fiktivní. V naší společnosti zažíváme spíš rasismus naruby neboli pozitivní diskriminaci, která protěžuje cikánské občany, protože pocházejí ze sociálně vyloučených lokalit. Již jsem uvedl, že bez pochopení cikánské mentality nemá smysl problém řešit. Výsledkem budou vyhozené peníze a újma na straně slušných lidí. Když jsem jako dítě neposlouchal, rodiče mi neplatili za slušné chování, ale naplácali mi. Rasistická nenávist vůči národnostním menšinám se týka pouze málého množství Čechů. Většina Čechů nemá ráda nevychovanost, příživnictví a ničení společných hodnot, pokud se jedná o “kulturu” jiného národa. To jsou objektivní důvody nenávisti. Skutečná rasová nenávist se častěji objevuje u cikánů vůči majoritní většině, a to i přesto, že je majorita živí. Nedokážete-li to pochopit, pak je to z důvodu, že mají jinou mentalitu.PopulismusPolitici mluvící o řešení palčivých společenských problémů bývají nařčeni z populismu. Je to jeden z dalších útoků na jejich projev. V společnosti existují problémy, které politici u moci neřeší nebo násobí. Proto občané doufají, že noví politici je konečně začnou řešit. Pokud čerstvý politik prezentuje “populismus”, na který lidé rádi slyší, rozlišujme, jestli chce řešit společenské problémy nebo nabízí lidem “krev někoho”, po kom národ prahne. Každý “populista” může v praxi ukázat, co pro občany skutečně udělá. Posuzujme raději skutky než “populistické” řeči. Realita je však  taková, že i čerství politici nejspíš nedodrží své sliby a ti slušnější politici jsou vytěsnávaní. Naděje občanů pro změnu politiky k lepšímu však nejspíš nikdy nezemře.ZávěrDejme lidem svobodu a s tím spojená jistá lidská práva. Požadujme však plnění povinností. Politici by měli být vzorem úcty ke státu. Lidská práva nesmí zpochybnit budoucnost společnosti a majority. Buďme hrdí na svůj národ nejdříve tam, kde jsme doma. Nikdo ve světě neotevírá dveře našim hodnotám. Každý národ myslí na to, jak posílit svůj vliv. Jednejme s lidmi tak, jak si zaslouží. Respektujme cizí nekonfliktní kultury, které respektuji nás jako hostitele a které respektují naši kulturu ve své zemi. Někdo oplatí naše dobro dobrem. S někým můžeme jednat jenom z pozice síly. Poukazujme objektivně na problémy soužití s menšinami. Braňme se falešným obviněním z populismu, fašismu a rasismu. Za problémy společnosti stojí konání lidí, někdy i skupin, ne barva kůže.Respektujme se jako národ. Pokud se nebudeme respektovat, nebudou nás respektovat ani jiné národy. Tady nejde o to, že bychom byli namyšlení nebo xenofobní. Naši předchůdci museli někdy težce bojovat za budoucnost našeho národa. Já chci pouze to, abychom měli národní hrdost. Ta se dnes kvůli konzumu, multikultuře a “nenárodnostních” politiků vytrácí.PS: V diskuzi reagujte na můj blog a ne na Jiřího Hrebenáře a Tomia Okamuru.