Kolik máme svobody

Svoboda je to, oč tu po listopadu 89 běží. Chci se netradičním způsobem zamyslet na tím, kolik ji máme a jestli je to ta “správná” svoboda.

V demokratické zemi platí, že svobodu máte až když budete dodržovat pravidla. Hlavně, když pracujete, tak musíte platit dane, z kterých funguje neefektivně hospodařící stát. Objem peněz v oběhu neustále klesá, protože miliardy ze zisků soukromých firem končí v zahraničí. Stát je zadlužený tak, že ani pokles deficitu veřejných financí pod 3% HDP nikdy dluhy nesplatí. Raději si však pojďme připomenou, čím jsme svobodní. Napadá mě několik příkladů z praxe:

• jednou za pár let se můžeme zúčastnit demokratických voleb, kde máme možnost volby,
• můžeme cestovat do zahraničí bez ohledu na to, že většina lidí nemá ani průměrný plat,
• máme právo být nepřizpůsobiví. Následně budeme mít právo vybydlet baráky a za nic neplatit. Pokud na nás půjdou spořádaní občaná, policie nás ochráni,
• máme právo nepracovat, nehledat si práci a celý život žít z práce jiných. Do nekvalifikované práce nás počas podpory nesmí nikdo nutit, protože je to nedůstojné,
• v práci jsme svobodní až když dodržujeme všechny nařízení. Kdykoliv máme pocit, že se nám poměry nelíbí, nesmíme je zpochybnit. S odkazem “když se Ti nelíbí, tak jdi jinam” využijeme právo jít pracovat jinde.

Pak máme takovou drobnou svobodu, kterou si v každodenním životě vychutnávame:

• všichni najednou vcházime i vycházime z obchodu. Z obchodu skáčeme přímo do davu lidí. Tohle se naučilo asi 90% lidí hned po revoluci,
• do vozidel MHD vstupujeme podle stejného pravidla jako do obchodu a ještě strkáme do lidí. Nikdy se neomlouvame. Po nastoupení do vozidla zastaneme a ignorujeme lidí snažící se nastoupit po nás,
• pravidlo, že chodec chodí po pravé straně chodníku byla dávno zrušeno. Chodíme v davu proti davu po všech stranách chodníka. Na frekventovaných místech zastaneme a hrabeme se v kapsách,
• jako řidiči ve vedlejší nedávame přednost vozidlům na hlavní když je “jenom” omezíme,
• když dokouřime, tak nedopalek hodíme na chodník i když vedle je odpadkový koš. Stejným způsobem  vyprázdňujeme obsahy svých kapes,
• kde je kouření povoleno, máme právo obtěžovat nekuřáky kouřem. Na zastávkach MDH kouříme přímo pod nápisem zákazu. Policie přece nebude kontrolovat dodržování zákona, který vymyslela a nekuřáci se stejně bojí ozvat,
• když máme zahradu nebo jedeme na výlet, tak zakládame skládky případně využijeme již existující,
• v lese jsme hluční a nemáme úctu k přírodě,
• ve vlastním bytě si můžeme dělat úplně co chceme bez ohledu na obtěžování sousedů,
• bacily vykašlávame přímo před sebe, nejlépe v dopravních prostředcích,
• ve frontě se předbíhame s výmluvou, že jsme tady již stáli,
• výkaly svého psa neuklízime. Vždyť to nedělali ani jiní. Žádný pes nemusí mít náhubek nebo obojek. Platí pravidlo, že svoboda svého psa je víc než bezpečnost cizích lidí,
• při východu z baráku bouchame dveřma i když soused z přízemí napíše, abychom tak nečinili. Anebo dveře ani nezavírame, abychom lépe zpřístupnili náš majetek zlodějům.

Jisté přijdete s dalšími právy, které lidé v každodením životě rádi využívají. Jako inspirace poslouží chování naše vlády, která ctíci morálne zásady vyučuje skrz média celý národ.

Vůbec nevadí, že se mění nebo navyšují zákony a tedy přibývají naše povinnosti. Důležité je, že máme svobodu na svém malém písečku, která nás určitě udělá šťastnými. Pokud však máte pocit, že stát pořádně nefunguje a nemá vizi pro stabilnější budoucnost, tak neklesejte na duchu. Ministři mají teď nařízeno Vám dávat naději. A já si myslel, že tohle je práce katolických kněží.

Nezapomínejte tedy, že svoboda nestačí. Důležité je, jaká je míra morálky ve spoločnosti, jestli vládne spravodlivost, bezpečí a určitý pocit jistoty. Člověk nikdy nemůže být úplně svobodný. Společnost je postavena nejdřív na pravidlech vlastní existence a až pak na svobodě jednotlivců. Důležité je, aby obě veličiny byli v souladu. Pokud převládají pravidlá, stává se z demokracie pokrytecký režím. Někteří lidé si pod svobodou představují chaos. Další si myslí, že máme svobody méně, než jsme si počas revoluce přáli. Pravdou však je, že ideologická nesvoboda byla častečně nahrazena finanční závislosti státu. S ohledem na vývoj v Evropě se bude tato závislost zvyšovat.