Zahalená žena uráží své okolí?

Ženy, které si překrývají vlasy šátkem a nosí oblečení, které zakrývá jejich vnady, uráží své okolí. Proto, že své tělo bere jako svojí osobní věc, kterou nemusí  ukazovat na odiv dalším, tím pobuřuje. Žena, která chce zaujmout svými schopnostmi, nadáním, inteligencí, svým charisma a ne svými křivkami, je brána za podezřelou. Že chce, aby se ji muži dívali do očí, a ženy aby se neporovnávaly s ní, zda je štíhlejší či tlustší, zda má celulitidu a jak má dlouhé nohy, to by zasloužilo potrestání.

Jakub Brejša

Nevím, proč řekněme konzervativnější styl oblékání hned člověka zaškatulkuje do nějaké skupiny vyznavačů určité víry. Já jsem nosila hidžáb, ještě než jsem byla muslimka, pak když jsem se stala muslimkou nezahalovala jsem se, poté jsem se opět zahalila, protože mi tento styl oblékání vyhovuje a dává mi daleko víc osobní svobody, než se může zdát.

Nosit šátek není bezpodmínečná nutnost, k tomu, aby se žena stala muslimkou. Aby člověk byl muslimem, základní podmínkou je věřit v jediného Boha a všechny jeho proroky od Abraháma až po Muhammeda, věřit ve věci viditelné a věci nezjevné, které jsou popsány v Koránu, a snažit se vynikat morálními hodnotami. Žádný muslim není dokonalý, pouze se snaží dokonalosti přiblížit. Já například kouřím. Vím, že je to špatné pro mé zdraví, a že mi to Korán, ani jiné návykové látky, nedovoluje. Nosím hidžáb, protože  se v něm cítím dobře, ale neznamená to, že jsem lepší muslimka než ta, která ho nenosí. Ona není zahalená, ale já zase kouřím. 

 Zrovna tak ne každá žena, která je zahalená znamená, že je muslimka. Dodnes i v Jižní Evropě na některých místech je zvykem, že vdaná žena nosí šátek přes vlasy, jeptišky nosí jistý druh hidžábu, ortodoxní židovky jsou zahalené.

 I dnes existuje určitá etika oblékání. Například, žena v politice by neměla odhalovat svá ramena, měla by být střídmě oblečená. Na každou událost se hodí jiné šaty. Někam je vhodný kostýmek(sukně by ovšem měla být pod kolena), na jinou událost se hodí šaty s kratší sukní(opět pod kolena) a jinam dlouhé šaty. Mnoho političek to však porušuje a nikoho nepozastaví, že má odhalená ramena, či zda je na plakátu při volební kampani vyfocená s obrovským dekoltem. To ale do politiky nepatří a značí to o neprofesionalitě.

 Dále bych se chtěla zmínit o zakrývání tváře. Nikde v koránu ani ve výrocích proroka není řečeno, že si žena má zakrývat tvář. Tento zvyk vytvořili lidé. Tím nechci napadat ženy, které nosí nikáb, protože věřím, že jim tento druh oblékání vyhovuje, ale na druhou stranu, můj názor je ten, že do Evropy moc nepatří. Ne kvůli tomu, že je to typický islámský oděv, každý má právo nosit co chce a vyznávat co chce. Ale z praktického hlediska. Dnes je společnost nastavena tak, že je důležité, aby se lidé dali jednoduše identifikovat, což je s nikábem těžší. Ano, například na poště si myslím by žádné muslimce v nikábu nevadilo, aby odhalila tvář nějaké ženě, která tam pracuje. Ale zakrytí tváře se dá i jinak zneužít. Na druhou stranu obdivuji ženy, které si tento typ oděvu zvolí. Přeci jenom člověk bez tváře je dost anonymní a je to i překážka pro komunikaci s okolním světem. Nehledě na to, myslím si, že je důležité člověku, s kterým druhý mluví, aby mu viděl do tváře. V tváři toho člověk může hodně přečíst. Zda lže, zda je v klidu, či nervózní atd.  Jen mi vadí proč Evropa neříká svá stanoviska na rovinu. Ve Francii zakázali nikáb ve jménu práv žen. Proč neřeknou popravdě, že kvůli identifikaci a bezpečnosti? Tím, že ženě zakážou zakrývat si obličej, žádná práva nedávají. Naopak jí je berou. Pro ženu, která je zvyklá žít se zahalenou tváří je veliký nezvyk, všem ukázat svou tvář.  A kdyby nosila nikáb z důvodu, že jí to psychopatický  manžel nařídil, tak tím přišla o poslední svobodu co měla, že mohla vycházet na ulici alespoň v tomto oděvu. Ted bude muset zůstat jen doma (anebo já bych jí spíše doporučila, aby se rozvedla).

 Na závěr bych chtěla říct, že názor, že ženy v šátku demonstrují to, že jsou muslimky, je nesmysl. To bychom potom mohli říct, že hip-hoper je špatný, když se obléká dle jeho stylu, či zda když  lehce rozpoznáme kdo poslouchá metal a kdo punk. Zrovna tak jednoduše poznáme policistu, doktora či kominíka kvůli jejich specifickému oděvu, a je to normální a nedílná součást našeho života, nad kterou se nikdo nepozastavuje.