Úchylárny v islámu?

Prováděla jsem takový menší experiment. Chtěla jsem představit teorii, a zkoumat reakce lidí. Teorii za chvilku vysvětlím . Experiment jsem prováděla ve skupině podporující islám, kde jsou muslimové a islamofilové, ale také na stránce zaměřené proti islámu. Závěr je takový, že obě skupiny si nemají v tomto ohledu co vyčítat, obě strany se bojí jistými tématy zabývat.

Zpět k teorii. Dala jsem do souvislosti psychosexuální potřeby jedinců a islám. Vzala jsem určité psychosexuální deviace a zkoumala, zda by se našel prostor pro jejich realizaci v islámu. Člověk nemusel ani zkoumat tak dlouze, aby souvislosti viděl, a pochopil že v islámu se člověk s “deviacemi” vyžije.

Teď nechci mluvit o skupině pedofilů. Nýbrž o lidech s takzvanými BDSM sklony. Člověk ani nemusí řešit vědecké práce na toto téma, které řeší D/S orientaci a zastoupení těchto jedinců v populaci, které samozřejmě existují a to i díky našim českým vědcům, například Evě Jozífkové a Jaroslavu Flegrovi. Stačí si otevřít erotické portály... Aneb kde není poptávka není ani nabídka. A zde je nabídka hojná. Takže to znamená že ano, lidé s BDSM představama existují a nebude jich tak málo. Vědecké studie ukazují něco kolem 40%.

Zkusím souvislosti jasněji ukázat na příkladech. A tak chci hned na začátek říct jednu z nejzásadnějších věcí. V islámu se kloubí submisivita i dominance včetně sadismu a masochismu dohromady. Opravdu není divu, pokud naše „úchyláky“ islám přitahuje.

Submisivita v islámu:

Naprosté podřízení bohu.

Modlitba ( klečet, čelo na zemi, zadek nahoru).

Žena má postavení pod mužem (muž je za ní před bohem zodpovědný, má právo ji usměrnovat a trestat, ženy nesmí muži odmítnout sex pokud nemá menstruaci či zdravotní komplikace).

Pro nejisté submisivní jedince je islám dokonalý boží návod na život, a tím i pocit nejistoty může nahradit pocit bezpečí bez zodpovědnosti.

Dominance

Vymáhání a kontrola dodržování božího řádu a pravidel.

Muž má od boha dané postavení nad ženou.

Nadřaznost muslimů nad všemi ostatními vyznavači.

„Žena vládne domovu“ ( a však stále pod dohledem muže).

A pak nastávají i bizarní situace, kde se protichůdně submisivita a dominance setkávají. Biologicky submisivita a dominance není ani u zvířat rozdělená pohlavně. Tudíž máme dominantní ženy i muže, a submisivní ženy i muže. Z hlediska islámu je ovšem pohlavně rozdělena. A tak dám několik příkladů.

Paradox č. 1

Submisivní muž si užívá podřízenost Bohu. Na druhou stranu, nemůže dopustit aby vypadal submisivně vůči své ženě. Společensky a před kamarády by se akorát znemožnil, a sám Bůh mu ukládá, že je za svou ženu zodpovědný a v hierarchii nad ní. Krásně dokresluje tuto situaci článek od Jiří X. Doležala „Amina domina“, kde si musliové chodí ukojit své submisivní sexuální potřeby k obornici, protože vědí, že co se tam děje mezi čtyřma stěnama, se ven nikdy nedostane.

Paradox č. 2

Dominantní muž nemusí předstírat a hrát dominanci vůči ženě. Na druhou stranu se mu nelíbí podřízenost vůči Bohu. On sám chce určovat co je správné a co ne. Na druhou stranu se mu líbí určitý řád a displína, a v tom shledává určitý klad i v islámu.

Paradox č. 3

Dominantní žena nemá žádné její přirozené uplatnění ve společnosti. Poslední takovou byla v islámu Chadidža, to ještě když před její smrtí Muhammed neblbnul až tak moc, protože on sám měl z ní respekt. A tak jejich realizace ve společnoti se pokrucuje. Jsou to ty největší aktivistky, které když nemohou v ničem jiném vyniknout, jsou tedy nejlepší v islámu. Kontrolují ostatní sestry ve víře, vedou ummu mezi ženami, svoje syny posílají umřít pro džihád. Feminismus naruby, kde pravý důkaz svobody je zahalení ( v podstatě stejný pokus zakrýt rozdíly mezi mužem a ženou jako u některých bláznivýh feministek u nás, jenom trochu naopak a z pohledu islámu)

Paradox č. 4

Submisivní ženy. Islám jakoby byl pro ně ráj na zemi. Podřízenost Bohu a podřízenost muži. Zodpovědnost vždy leží na někom jiném. Poslouchají boha a manžela, a cítí se bezpečně. Submisivní ženy mají ale jednu vlastnost. Jsou hodně empatické a potřebují to bezpečí cítit i jemnějším způsobem lásky a idealismu, a ne jenom tvrdou disciplínu, kterou ostatně všeobecně submisivní lidé, jakožto inovátoři a zrození mistři v maniulaci, nemají rádi. A tak doufají v idealistické reformy a vývoj islámu, a chtějí vidět jen to růžové a zbytek předstírají, že nevidí.

Na obou stranách, když jsem se o těchto věceh zmínila, doložila i jako důkaz těchto fantazií různé obrázky bílých otrokyň v harému, bylo toto téma pro ně pohoršující, dehonestované a bráno za tabu. Co si o tom myslíte vy?