Proč jsem si zvolila Islám? – Část první

Tento článek bych chtěla napsat trochu osobněji. Budu mluvit zejména o modlení, protože je to jeden z pilířů Islámu a zároveň jedna z věcí, která mi je na Islámu nejmilejší, i když v dnešním uspěchaném světě zároveň i ta nejtěžší.

Muslim by se měl modlit 5x denně. Někomu se to může zdát otravné a náročné, dohromady to dá ale jen 30 minut denně.

Muslimové se modlí při úsvitu, východu, v poledne, odpoledne, při západu a večer, směrem ke Kábě. Nejprve musí provést očistu. Umýt si 3x dlaně, vypláchnout ústa a nos, umýt si ruce až k loktům, přetřít si 2x hlavu, umýt si uši a 3x chodidla. Už očistu by měli provádět s odhodláním se modlit.  Když člověk se má modlit 5x denně, automaticky to pro něj znamená odlišný způsob života, musí 5x denně opustit náš světský život, plný starostí, stresů, povinností a najít si čas na to, aby na 5 minut zklidnil mysl a uctíval Boha.  V dnešním světě je to opravdu náročné, člověku by se zdálo, že povinnosti a stres jsou člověku milejší než se na 5 minut zastavit a odevzdat se Bohu. V dnešním uspěchaném stylu života, je to jeden z nejtěžších pilířů Islámu,  zároveň ale také ten nejhlavnější. Protože narozdíl od jiných pilířů, kdy člověk vzhledem ke své finanční situaci, možnostem a zdravotnímu stavu může být osvobozen, od modlení  nikoliv. Pokud člověku nedovoluje zdravotní stav provádět pohyby při motlitbě, může ji celou provést v sedě či v leže, ale musí ji provést. Modlitba je základ, který člověk nesmí zanedbávat. Pouze menstruující ženy jsou od modlení osvobozeny. Ne snad proto, že by byly brány za nějaké nemocné, ale proto, že žena se během menstruace nemusí cítit fit jak po psychické stránce, tak i může mít menstruaci bolestivou (zároveň také nemůže dodržet nutnou očistu, protože nemůže udržet v intimních partiích čistotu. Muslimové se musí po každém vykonání potřeby intimní partie omýt). Do mešity klidně může jít, pouze se nemodlí, číst Korán může také.

 Muslim může svou motlitbu provést kdekoliv. Na cestách, v práci, doma. I když jsou třeba nějaká doporučení, že  je lepší, aby se člověk modlil ve skupině, či aby muži se chodili modlit spíše do mešity.  Pokud ale člověk nemá možnost a podmínky, tak se může modlit v klidu o samotě, doma, na louce a někteří by se divili, že i v kostele, jen se musí modlit jako muslim a nezapojovat se do křesťanských bohoslužeb. To jsou jedny z věcí, kterými mě Islám okouzlil. V Křesťanství jsem žádný pokoj v duši po navštívení bohoslužby necítila. Možná, že jsem je ale špatně vnímala a pořádně nepochopil obsah a smysl. Nikdy jsem po bohoslužbě nebyla duchovně naplněná. Tak jsem chodila do kostela zásadně mimo bohoslužby, sedla jsem si na lavici a žádala a mluvila jsem s Bohem. Další věc, která mě „odradila“ od Křesťanství, je takzvaná trojjedinečnost. Prostě je nějak proti mé přirozenosti, abych při hovorech s Bohem měla nějakého prostředníka. Ježíš pro mě je jeden z proroků, jeden z nejlepších lidí, kteří kdy na naší Zemi žili, ale nepotřebuji ho jako spojku k Bohu.

 Další krásná věc je pro mě, že po ukončení modlitby, muslimové mohou Boha prosit o odpuštění za své hříchy, a také můžou o cokoliv Boha žádat. Pokud je to od srdce, Bůh ho vyslyší.

 Na závěr. Včera měli muslimové svátek. Tento svátek by vlastně měl být připomenutím i pro všechny jiné lidi náboženství knihy. Tento svátek připomíná „otce“ všech náboženství, která uctívají jediného Boha a jeho naprostou odevzdanost Bohu, protože byl schopen mu obětovat i svého syna.  Bůh  je ale tak slitovný, že místo něj mohl obětovat berana.