Tak jsme zachránili Evropu Andělko…

Zaznělo minulý týden několikrát z úst představitelů EU a nejvlivnějších evropských politiků. Řecko odepíše polovinu svých dluhů, bankéřům největší ztráty pomůžeme dorovnat, na zbylé dluhy poskytneme záruku a jede se dál…

Po summitu evropských politických špiček burzovní indexy okamžitě povyskočily o několik procentních bodů. No, divím se, že už ani makléři nevidí dopředu, ale co se dá dělat. Historických souvislostí neznalý člověk by zajásal, konečně se našlo řešení, zase bude vše v pořádku a budeme se mít dobře.

Bohužel, tak jednoduché to nebude. Záměrně jsem se o tomto tématu rozhodl napsat až několik dnů poté, co jsem si přečetl a poslechl názory některých ekonomů, odborníků na danou problematiku, dokonce i samotných politiků.

A tedy také slova pana ministra Kalouska v posledních OVM tuto neděli. Je téměř jisté, že ekonomický růst Česka bude v závislosti na eurozóně stagnovat, zpomalovat a pravděpodobně ani zdaleka nebude takový, jaký byl předpokládán při schvalování státního rozpočtu na příští rok. Čekají nás tedy opět další změny jak na příjmové, tak na výdajové straně rozpočtu.

Neboli jinak, zvedat daně a osekat výdaje. Stagnace ekonomického růstu pro obyčejné smrtelníky znamená jediné. Hlouběji do kapsy.

Oranžová opozice může jásat. My jsme to přece říkali, tudy cesta nevede, Kalousek je nejhorší ministr financí v historii… A tak dále a tak dále…

Jako obvykle, rétorika bezpečně ukrytého, štěkajícího jorkšíra.

V tuto chvíli však není problém v neschopnosti pana ministra Kalouska. Nebo alespoň ne tak úplně. Mocipáni naší Unie nám totiž připravili pro příští měsíce a pravděpodobně i roky dokonalý scénář řízené krize, který pochopitelně opět zaplatíme my všichni.

Restrukturalizace řeckých dluhů a s tím související ztráty evropských bank budou mít jeden velmi negativní efekt, o kterém se záměrně příliš nemluví. Tyto banky nebudou mít dost prostředků na investice v soukromém sektoru, tedy k rozvoji nejdůležitější a finančně nejvýnosnější části ekonomiky. V dnešní době prakticky nikdo neinvestuje do stavby nové továrny, případně jakéhokoliv jiného rozvoje firmy, vlastní peníze. Obvykle využije služeb některého z bankovních domů, případně jiného investora. A to jsou bohužel ti, kteří v Řecku utrpěli největší ztráty a budou nuceni je nahradit. Přičtěme k tomu nařízení EU o zvýšení kapitálové přiměřenosti bank a máme před sebou pravděpodobně dlouhé období stagnace. Banky budou na úvěrech šetřit, protože prostě musí a nevyplatí se jim investovat při současných extrémně nízkých úrokových sazbách.

Mnoho zajímavých a jindy zcela životaschopných projektů, podnikatelských záměrů, zůstane nerealizováno, protože na ně prostě nebudou peníze. Mnoho nápadů, které by přinesly spoustu pracovních míst, zůstane pod hromadou prachu. Možná ani ne tak u nás, ale jsme závislí na Unii, na Německu a tam už je to vidět dnes.

A to je možná právě ta nezanedbatelná část, dalo by se říct, ekonomického rozvoje, která by mohla znamenat nějaké to procento růstu HDP… Jinak řečeno, peníze, které už se v ekonomice neotočí. To, co nám bude tak zoufale chybět, bylo utopeno v Řecku. A mimochodem, nesmyslně dotované projekty EU, samostatně životaschopný soukromý sektor nenahradí. Jako ostatně nikdy dříve a zcela jistě ani později.

Jenomže o chybějících penězích se nemluví, to není žádoucí, protože by někoho mohlo napadnout, že europolitici žádný problém nevyřešili. Jenom utratili nepředstavitelné množství peněz a problémy pouze „roztáhli“ do delšího časového období.

A velmi dobře to ví i ministr Kalousek. Proto se v televizi ani nesnažil mlžit, případně politicky korektně mluvit a nic neříct, jak v podobných situacích mívají politici ve zvyku. Na rovinu řekl, je potřeba se připravit na všechny možnosti.

Po našem tedy na nejhorší…

A přitom Řekové by byli schopni své dluhy splatit celkem v pohodě. Jen prodejem největších státních (rozumějte, státem vlastněných a neefektivně řízených, tedy dotovaných) společností, (zasilatelství, doprava, rejdařství, telekomunikace, energetika atd.) by byli schopni získat finance na splacení 25 – 40% svého dluhu (odhady se různí). Další finanční prostředky se dají získat celkem v pohodě prodejem některých menších a dnes obvykle nijak nevyužitých ostrovů. A to nejen zhrzeným milionářům, kteří nevědí, co s penězi. Zájem mají i podnikatelé v cestovním ruchu a to by navíc přineslo další peníze do státní kasy na daních a od turistů. Tak proč to probůh neudělají?

A pokud by se řekové navíc naučili správně vybírat daně od vlastních podnikavců…

Bylo by po krizi…

Několikrát jsem se v textech na netu setkal se slovy „vyvarujme se jednoduchých řešení“ a to v různých souvislostech.

Houby. Dovolil bych si odkázat politikům. Jednoduchá řešení jsou mnohdy to nejlepší. A když se vám nelíbí jednoduchá řešení, tak to alespoň zbytečně nekomplikujte.

Úplně stačilo, aby Merkelová před rokem vzkázala Řekům „10, 10, 10“: Zprivatizujete 10 největších státních firem, prodáte státní majetek v hodnote 10% aktuálního státního dluhu a propustíte 10% přebytečných státních zaměstnanců. Máte na to rok, jinak nedostanete ani euro. A pak se budeme bavit, co dál.

Ano, to by bylo řešení hodné skutečného státníka. Řekům by nic jiného nezbylo, krize by byla pryč a ten úžasný příklad pro ostatní…

Ale dnes? Řekové se těší na referendum, které stejně nakonec nebude. To jim nikdo nedovolí. Jen si řečtí politici budují lepší vyjednávací pozici.

A je úplně jedno, jak to dopadne, nakonec to stejně zaplatíme my…