Zaujala mě starost některých našich mediálně protěžovaných levicových „osobností“, že s propouštěním státních zaměstnanců musíme být velice obezřetní, jelikož takové „necitlivé“ opatření zvýší nezaměstnanost, sníží životní úroveň, tedy koupěschopnost těchto lidí, včetně rodinných příslušníků a ve finále to zpomalí náš ekonomický růst, protože se nebude dost utrácet.
No, je bohužel pravda, že už máme zaměstnanců a organizací, přisátých na státní peníze skutečně víc než mnoho. Nějak se mi ale nechce věřit, že by i při opravdu důrazném propouštění, tato skupina lidí dokázala pohnout s ekonomikou dolů tak, abychom to nějak výrazněji pocítili všichni.
Ano, je pravda že ti, kterých by se to osobně týkalo, by se museli na čas uskromnit. Ale věřte, taková osobní zkušenost s nejistotou také není k zahození. Člověk si potom mnohem více váží toho, co má. A to mám z vlastního života.
Dnes máme zhruba 2,5x víc státem placených zaměstnanců, než před dvaceti lety. Dostávají mnohem vyšší platy než před dvaceti lety, ale neřekl bych, že by v dnešní době vyspělé výpočetní techniky odváděli výrazně více práce, než dříve. Za co tedy ty peníze dostávají? Nebo to skutečně funguje tak, že jakmile vytvoříte úředníka, on si práci okamžitě vymyslí a v zápětí obhájí její nepostradatelnost? Pokud by stát tyto lidi měl platit jen proto, aby podpořil ekonomiku, tak to je donebevolající hloupost. To je systém eurosociální letadla a to už nám pomalu padá na hlavu.
Lidé mají spoustu špatných, ale i dobrých vlastností. Jednou z charakteristických je touha, mít se líp. Nebál bych se, že všichni propouštění skončí navěky na pracáku. Nechme to na lidech samotných, není potřeba vše řídit centrálně, socialisticky. Lidi nejlíp vědí, co potřebují, co chtějí a také se toho snaží dosáhnout. Lidi si způsob obživy obvykle najdou, chtějí vydělávat, chtějí se mít dobře. Stačí, když jim do toho nebude nikdo kecat, když se pořád nebude někdo snažit někoho řídit. Stačí, když si budou moct svobodně vybrat.
Nemluvě o tom, že i tito lidé budou mnohem prospěšnější, pokud si najdou živobytí v ekonomicky aktivním prostředí, tedy ve svéře soukromé a nebudou závislí na státu. Nebo také jinak, budou daně platit, nebudou z nich placeni. A s tím zároveň ale také musí přijít maximální zjednodušení všech státních omezení, regulací, podmínek, různých koncesí a podobně tak, aby si ti, kteří chtějí a mají na to, nemuseli „jen“ hledat zaměstnání, ale třeba založit živnost. Protože podnikání je dnes adrenalinový sport jen pro silné povahy.
A v tomto případě naopak věřím, že už třeba jen pět tisíc lidí, kteří změní svůj status z ekonomicky závislých na ekonomicky aktivní, může mít pro státní finance velmi blahodárný vliv.
Leč bohužel, naše „údajně“ pravicová vláda to vzala za ten opačný konec. Snižování platů a zvyšování daní… A k tomu naprosto nesmyslné, nepravicové deformy, o kterých si snad opravdu naivně myslí, že vydrží déle, než jedno volební období.
Má smysl k tomu něco dodávat?
