Kdo zaplatí řecké dluhy. A kdy?

Kolem řeckých dluhů toho už bylo napsáno víc než dost. Názory na příčiny se ale dost liší. Kdo za to může? Demonstranti v Athénách jsou přesvědčeni, že politici. Částečně asi pravdu mají, ale nezapomínal bych na důležitou věc, která řeckou společnost už několik desetiletí provází.

A to je nakupování politických preferencí benefity ze státních peněz. Když dnes a denně posloucháme informace z Řecka, nemohu se ubránit myšlence, že sami řekové si na takový způsob státního hospodaření zvykli a zcela pochopitelně se ho nechtějí vzdát. Tolik diskutované důchody pro mrtvé v tisících EUR, podpory  v nezaměstnanosti v částkách přes 400 EUR, příplatky za pravidelnou docházku do práce, učitelé placeni státem, které škola nikdy neviděla, snad raději ani nepřipomínat. A našlo by se toho určitě mnohem víc. Řekové si žili nad poměry, protože si politici jednoduše kupovali hlasy svých voličů. A demonstranti v Athénách na tom nic nezmění. Tragédií je, že to odskáčou přinejmenším příští dvě generace. Jedno jestli s bankrotem nebo bez.

Děsivé dědictví vlastním dětem.

Párkrát už jsme také slyšeli přirovnání Řecka k Titaniku. Dovolil bych si doplnit, nezapomínejme, že místa v záchranných člunech jsou jen pro pár vyvolených z těch nejbohatších. Na jednu stranu bych byl pro bankrot Řecka, pár měsíců by asi bylo v Evropě těžko, ale nakonec by se vyčistil vzduch, profiltroval by se finanční sektor a snad by se začalo znovu a líp. Na druhou stranu, odskáčou to zase jen obyčejní lidé. Ti skutečně bohatí přinejhorším odepíší ze svého majetku pár nul. Pro drtivou většinu z nich, žádná velká tragédie. Na druhou stranu, i v Řecku (potažmo v celé Evropě) žije velká spousta obyčejných, zodpovědných lidí, kteří bankrotem příjdou o většinu svých úspor a majetku. A obvykle také platí, že tito lidé, kteří tvoří v každé společnosti opravdové hodnoty, zpravidla vymožeností sociálního státu využívají nejméně, tudíž za současný stav nemohou.

Co tedy dělat. Jsem eurorealista, téměř nikdy s tím, co nám předloží EU nesouhlasím. V tomto případě ale bohužel musím uznat, že vytrvalé pokusy o záchranu řecké ekonomiky jsou velmi pravděpodobně tím nejmenším zlem, které momentálně je k dispozici. Nedělejme si iluze, oni to nedělají proto, aby pomohli poctivým lidem, kteří za současný stav nemohou. Snaží se pouze zachránit vlastní banky, vlastní bohatství a vlastní pohledávky, které v Řecku mají. A pochopili to už i samotní bankéři. Představitelé francouzkých a německých banky slíbili, že se na záchraně Řecka budou podílet také, přinejmenším tím, že odloží splatnost svých pohledávek. Asi pochopili, že je lepší dostat své peníze zpátky za patnáct let, než nikdy. Otázkou zůstává, bude-li to stačit.

Na řadě je Portugalsko, Španělsko, Belgie, Itálie…

A pak středověk?

Autor: Radomír Hrabovský | pondělí 4.7.2011 11:49 | karma článku: 15,69 | přečteno: 949x