Další paskvil ve sněmovně, novela trestního řádu.

Nejsem právník, pokud se pletu, klidně mě ukamenujte. Před pár dny vláda předložila parlamentu novelu Trestního řádu, který obsahuje několik, dle ministerstva spravedlnosti, zásadních změn.

aktualne.centrum.cz

Nemohu si pomoci, ale mně tyto změny zas až tak zásadní nepřijdou. Ano, určitě je chvályhodné, že se i u nás začíná měnit přístup k ochraně svědků organizované trestné činnosti, konkrétně možnost snížení trestu za svědectví a následná trvalá ochrana dotyčného svědka. Co ale považuji za nedostatečné, je stávající struktura a výše trestních sazeb za samotnou páchanou činnost.

A tak se budeme i nadále setkávat s paradoxy, když například sazba za držení transparentu „Evropo povstaň“, což lze charakterizovat za pouhé vyjádření vlastního názoru, tedy to, čemu se v civilizované demokracii říká svoboda slova a to platí i kdyby to nesl sám Vandas, bude v podstatě porovnatelná se sazbou za pokus o rasově motivovanou vraždu, konkrétně v případě téměř ubitého Patrika z Krupky.

I nadále se budeme setkávat s tím, že mnozí nepřizpůsobiví mladiství budou s úsměvem páchat jeden přestupek za druhým a nic se jim nestane. Návrh zákona paní Řápkové, konkrétně část o možnosti dočasného vypovězení delikventa z obce vůbec nic neřeší. Stačí si pohlídat, aby jednotlivé drobné zlodějiny nepřesáhly určitou částku a vše je v klidu.

Nadále se budeme setkávat s násilnou trestnou činností a zvyšující se brutalitou, protože ti, kteří ji v převážné míře páchají a obvykle opakovaně, si do vězení chodí spíše odpočinout. Vždyť pravidelná strava, televize, posilovna a zkušenosti ostatních trestaných taky nejsou k zahození…

Z čeho mají naši zákonodárci strach? Co brání ve vyjímečné době výrazně zvýšené kriminality také výrazně zpřísnit Trestní řád? To se budeme pořád schovávat za zprofanovaná hesla humanismu? A nejlépe to překroucené, že každá lidská bytost i zločinec má přece svá práva.

S tím, že každý člověk má ústavou daná práva, nelze než bezvýhradně souhlasit. To by ale mělo platit jen do okamžiku, kdy tento člověk významně poruší ústavou daná práva někoho jiného. Od tohoto okamžiku by mělo existovat jediné právo. Právo na obhájce.

Můžeme polemizovat o tom, kde je hranice významného porušení práv někoho jiného, ale to je asi tak vše a takto charakterizovatelný Trestní řád by být měl. Bohužel náš právní systém takový není a pravděpodobně ještě dlouho nebude.

Nelze asi očekávat, že by naši zákonodárci sypali jednu novelu Trestního řádu za druhou a ta, která je v současnosti v parlamentu, nic opravdu důležitého neřeší. Marně se pan ministr Pospíšil bije do prsou, jak tento zákon pomůže při vyšetřování organizované trestné činnosti. Nebude to k ničemu.

Opravdu podstatné problémy se současnou kriminalitou neřeší a dokud bude organizovaný zločin tak úzce propojen s politikou, jako u nás, žádná doživotní ochrana svědků, ani případný opoziční návrh institutu korunního svědka nic k lepšímu nezmění.

Přece si na sebe neupletou bič, že?

Kriminalita v této zemi roste šíleným tempem, od korupce v nejvyšších politických kruzích, až po pouliční násilí. Už to není pouhou výsadou dekadentních amerických filmů, už máme i u nás ulice, dokonce celé čtvrti měst, kde není radno vycházet večer ven. Dokonce najdeme i místa, kam se ani běžná policejní hlídka neodváží… A opět mě napadá jen jediné. Tohle jsme opravdu chtěli? Máme jednadvacáté století a tenhle svět chceme předat jednou našim dětem? Nebo budeme doufat, že právě naše děti budou mít to štěstí a budou žít na té správné straně zdi. Protože pokud budeme takto pokračovat, ty zdi tady budou. Z jedné strany poroste zelený trávník, z druhé strany budou načmárané grafiti. Z jedné strany budou žít úspěšní, druhá strana bude zatuchlá, nelidská džungle.

Anebo se s tím pokusíme něco dělat. Poučíme se třeba i z Varnsdorfských demonstrací a začneme všem měřit stejným metrem. Spácháš tresný čin, následuje trest. A napoprvé klidně může být i mírný. Uklouznout může každý, mladická nerozvážnost (ruku na srdce, v mládí jsme mnohdy dělali věci…), nebo třeba špatná parta a je to hned. Pokud ale někdo spáchá trestný čin podruhé, to už je něco jiného. To už není náhoda, to už je záměrné jednání. A v tomto případě už je na řadě maximální sazba. No a pokud chce být někdo recidivistou a spáchá třetí… Dvojnásobná maximální sazba. A počtvrté čtyřnásobná. A po páté osminásobná.

Věřte, že oni si to pak rozmyslí i ti největší tupani…

Mnozí možná namítnou, no jo, ale my už dnes máme plná vězení, kam s nimi.

Upřímně, to není ani hloupá výmluva, natož přijatelný důvod, proč nic nedělat. No tak holt budeme muset přistavět. Přistavíme vězení, zvětšíme kapacity. V jedné cimře pro dva bude bydlet šest. Ono jim to neuškodí. Posilovna, televize a slušná strava jen za odvedenou práci. Jinak chleba, margarín, jablko a voda. To je vše, co tělu k přežití stačí.

Humanismus je velmi ušlechtilá věc, ale všechno má své meze. Proč není někdo humánní k nám  ostatním, kteří ten zatracený parazitismus musíme platit?

Bohužel, naši současní politici žádnou změnu k lepšímu nechystají. Současná novela Trestního řádu je opět jen hromada popsaného papíru. A navíc, právníci a úředníci na ministerstvu spravedlnosti nejsou ani zdaleka ti nejlevnější, takže je to docela drahé „nic“ velmi slušně zaplacené z našich daní. Hlavně že úředníci mají čárečku za to, že „něco“ dělají…

Pane ministře Pospíšile, PROSÍM! Udělejte jednou něco taky pro nás, spodních devět a půl miliónu…

Spláchněte tu novelu a udělejte jinou. Pořádnou. Takovou, která řeší příčiny kriminality, nikoliv mimosoudní domlouvání justice se zločinci…