Už od posledních voleb je jedním z důležitých témat naší vlády, v rámci boje s korupcí, myšlenka zákazu akcií na majitele. Údajně jedním z nepostradatelných nástrojů korupce veřejných zakázek.
A jak už to tak bývá, problém má své zastánce i odpůrce.
Zastánci rádi poukazují na jednu ze základních možností každého jedince, dané listinou základních práv a svobod a to právo na osobní vlastnictví. Jedním z atributů tohoto práva by měla být také svobodná volba vlastnit majetek, do kterého nikomu nic není. Pokud jedinec nabyde tento majetek legální cestou a není veřejně činnou osobou, v podstatě nelze nic namítnout. Měla by ale existovat instituce, která by měla mít možnost, v případě podezření, zkontrolovat tento majetek, případně jeho získání a to neveřejně. Bohužel, nejsem si jist, zda naše policie, či jiná instituce takovou pravomocí disponuje.
Odpůrci existence akcií na majitele poukazují, nutno dodat, že celkem oprávněně, že tento způsob vlastnictví majetku kromě České republiky, Marshallových ostrovů a Nauru, v žádné jiné zemi možný. A to pro mnohé z velmi rozumných důvodů. Transparentnost vlastnických vztahů a legálnost obchodních transakcí je v dnešní době zlodějin, podvodů, kartelových dohod a tunelování bohužel nutností. To platí i v běžných obchodních vztazích, ne jen u českých, tolik diskutovaných, veřejných zakázek. Nutno také dodat, že poctiví podnikatelé se obvykle za svůj majetek nestydí a v dostatečně pevné právní společnosti se o něj ani nemusí bát. U nás je většina majitelů akcií raději v utajení. Dílem nepoctivost, dílem obavy ze závisti.
Strana VV měla při povolebních koaličních jednáních v úmyslu prosadit do protikorupčního balíku také zrušení těchto akcií. Proti byli zástupci ODS. Na jednu stranu je pravdou, že by neexistence tohoto způsobu vlastnění majetku, velmi pravděpodobně přispěla k určitému zlepšení průhlednosti vlastnických vztahů potenciálních uchazečů o státní zakázky, na druhou stranu, toto opatření by muselo být provázeno několika dalšími, bohužel mnohem hůře prosaditelnými, kroky, jinak nebude mít žádný účinek.
Je totiž hezké, že známe vlastníka firmy, která se uchází o státní zakázku. Pokud je ale tímto vlastníkem jiná firma, sídlící třeba na Kypru, stejně je to k ničemu, jelikož vlastnickou strukturu této firmy nikdo nezjístí, pokud majitel sám nechce. A majitelem může být klidně český úředník, který zakázku vypsal. Navíc, vzhledem k tomu, že je Kypr v EU, není ani možné zakázat takové společnosti účast ve výběrovém řízení na jakoukoliv, tedy i státní zakázku. Co tedy dělat?
Pokud naše vláda myslí alespoň trochu vážně tvrzení o boji proti korupci, měla by začít u zveřejňování naprosto všeho, co se jakkoliv týká státních, tedy veřejných financí. A internet je pro danou věc jedním z nejlepších možných řešení. Pro začátek mě napadá krásný příklad z Anglie, tzv. rozklikávací státní rozpočet. Zjednodušeně se dá říct, kdokoliv si na internetu může „rozklikat“ jakoukoliv položku, kterýkoliv výdaj, doslova každou libru, kterou britská státní správa vydá a na co ji vydá. To je samo o sobě úžasná myšlenka. Pokud by k tomu byla i povinnost zveřejňovat všechny státní zakázky od okamžiku podání návrhu až do poslední proplacené faktury, včetně jmen schvalovatelů, přesného odůvodnění vítězné nabídky a jmen lidí, přímo zodpovědných za proplácení peněz, bylo by to pro začátek více než dost. Věřím, že se vším ostatním už si tržní ekonomika poradí.
Protože pokud se výběrového řízení zúčastní firma s nepřehlednou strukturou a podá návrh z jakéhokoliv důvodu předražený, zcela jistě nebude mít šanci proti firmě, která do výběru půjde s férovými a otevřenými úmysly.
Kontrolu stačí ponechat novinářům, ti si na našich politicích a státních úřednících při každé příležitosti velmi rádi smlsnou. Když k tomu přidáme ještě například možnost veřejných internetových aukcí, na kterých se prokazatelně dají ušetřit desítky procent z hodnoty zakázek, mohli bychom mít celkem zajímavý systém kontroly a hlavně úspory veřejných financí. Nutno ale také objektivně doplnit, že některé státní instituce jak internetové aukce, tak zveřejňování zakázek, již zavedly. A výsledky jsou vidět prakticky okamžitě.
Vrátím-li se k původní myšlence, myslím si tedy, že návrh na zrušení akcií na majitele je spíše populistický krok. A to i přestože tento druh akcií téměř nikde jinde nemají. Pokud budeme schopni respektovat právo svobodného jedince na majetek a s tím spojené právo na soukromí, místo abychom hezky maločesky chtěli vidět každou sousedovu výplatní pásku a pak záviděli, dostaneme se opět o krůček blíže k opravdu svobodné společnosti. Protože i ti bohatší a úspěšnější (nejen nepřizpůsobiví) by měli mít svá práva, stejná, jako všichni ostatní. Bojovat s korupcí se dá i jinak a dlužno říci, mnohem účinněji. Je ale nutné, aby byla pravidla, ať už psaná nebo nepsaná, dodržována všemi, ne jen jednotlivými úřady. Tedy nejen státem, ale i kraji, obcemi, státními a polostátními firmami, státem financovanými institucemi, fondy atd.
Bohužel, naše vláda zatím žádnou legislativní změnu v tomto směru nepřipravuje. A jedním z hlavních uváděných důvodů je nutnost utajení parametrů některých, především armádních zakázek.
Že by zadní dvířka? Jiný důvod mě nenapadá, protože jsem přesvědčen, že i průběh státní zakázky s některými utajenými parametry, by mohl být veřejný.
Ano, některé parametry je nutno utajit, protože by někdo mohl přijít na to, že jsou zakázky někomu ušité na míru nebo třeba jen naprosto zbytečné.
NERV už v říjnu loňského roku předložil vládě návrh balíku protikorupčních opatření. Jedním ze základních výchozích údajů byla pro porovnání celková hodnota veřejných zakázek za rok 2009, tedy 635 miliard korun. Pokud bychom ušetřili pouhá dvě procenta, rozpočet by ušetřil 13 miliard. Dovolím si tvrdit, že by bylo možné ušetřit klidně i 10%. A to už je docela balík.
Jenomže za pár dnů to bude rok, co se s rokem sešel a výsledek?
Kalousek má na stole další ekotendr tunel za 56 miliard…
Víte jaký je rozdíl mezi ovcí a průměrným Čechem? Ovce se pase v ohradě, občas si zabečí a dvakrát ročně ji oholí dohola. Čecha oholí do roka dvanáctkrát…
foto: dumfinanci.cz
