Máme tolerovat v politice, co v občanském životě ani v podnikání není beztrestné? Mají být špinavé triky, nízké lži či taktika „účel světí prostředky“ normou slušné společnosti?
-------------------------------------
V MF Dnes 30.1. publikoval Milan Vodička sloupek s názvem „Co by řekli Bush a Kerry, kdyby kandidovali na Hrad“. Pana Vodičky, takto redaktora MF Dnes, si vážím a jeho texty čtu rád. Je výborně informovaný, zjevně vzdělaný a sečtělý, píše čtivě a vtipně.
I tentokrát jsem si početl. Ve zkratce řečeno, pan Vodička popsal drsnou předvolební kampaň amerických kandidátů na prezidenta, Bushe a Kerryho, z roku 2004 a situaci po volbách. Na závěr sloupku pan Vodička srovnal smířlivé, podle něj vyzrálé, chování amerických voličů s chování nás Čechů v stejné situaci. Proběhla u nás také přímá volba prezidenta, volili jsme (v druhém kole) z dvou silných kandidátů, a nyní se mnoho lidí nechce nebo nemůže s prohrou smířit.
Opravdu jsem se nad textem pana Vodičky zamýšlel. Zamýšlel jsem se hlavně nad sebou samým. Já se také nemohu s výsledkem volby smířit. (Jistě si časem zvyknu, protože, jak říká můj kamarád z Moravy, ono to „zestejňá“.) Snažím se, říkám si, že bych měl Miloše Zemana přijmout za prezidenta, ale jen se někde objeví, jen promluví, jen se podívám na lidi kolem něj, už je mi nevolno. Nedokážu se zatím smířit s člověkem, který vyhrál volby pomocí špinavých triků a nízkých lží. Nemohu považovat za svého prezidenta člověka, který se obklopuje estébáky, bývalými komunistickými funkcionáři a cenzory. Nechci, aby mne reprezentoval člověk, který hraje na nejnižší pudy lidí. Nevážím si zjevně arogantního manipulátora.
A tak jsem přišel na to, proč nemohu a nechci být tak smířlivý, jak o tom píše pan Vodička. Nechci totiž přijmout jako normu, že účel světí prostředky. Nechci se smířit s tím, že pro vítězství je možné udělat cokoliv a po boji má být vše odpuštěno a smazáno. Kdybychom totiž přijali takový postoj za normální, pak by se z lidské společnosti stala džungle bez pravidel.
