Konec vztahu neznamená selhání

Všimla jsem si v poslední době, že někteří lidé mají tendence kritizovat, že hodně partnerských vztahů nevydrží déle než pár měsíců nebo let.

 Kolem sebe slyším názory, že pokud vztah netrvá celý život, tak není úspěšný a lidé ho vnímají jako velké selhání. 

Staré paradigma spoluzávislosti se hroutí a lidé objevují nové vzorce svobody skrze nastavování svých hranic a potřeby se rozvíjet. Podle mého názoru žádnou životní zkušenost nemusíme brát jako prohru nebo selhání, protože z každého vztahu a z každé situace si můžeme odnést cenné lekce a poznání. V každém vztahu jsou hezké i náročné okamžiky a my můžeme být vděční za každou chvíli strávenou s milovaným člověkem. Nemusíme se za každou cenu snažit vztah udržovat co nejdéle, pokud cítíme, že naše cesty se přirozeně rozcházejí. 
Život a náš vývoj je v poslední době tak hektický, že je přirozené, že každý hledáme svou vlastní cestu a opouštíme staré bezpečné vzorce chování a myšlení. Proto lpět na vztahu, který nám dlouhodobě bere příliš mnoho energie nebo svobody, nepovažuji za prospěšné. Je přirozené, že každý vztah, stejně jako každá věc v našem životě má svůj začátek i konec.
Je pravda, že někdy lidé utíkají ze vztahů příliš brzy, aniž by pochopili jejich cenné poselství. Jakmile se začne objevovat projekce podvědomých stínů a vynořovat emoční zranění, pak lidé, kteří nejsou připraveni tuto vlastní projekci rozpoznat, volí jednodušší cestu útěku k novým partnerům nebo příležitostem. Zřejmě zatím netuší, že to, co nevyřeší s jedním partnerem, je potká hned za dalším rohem.
Každopádně moje zamyšlení se týká tématu viny- kolektivní viny, která padá na člověka, když přichází konec vztahu a lidé zbytečně na sebe berou břemeno vlastního selhání a nepochopení celé lekce. Je zbytečné se obviňovat za to, že něco končí. Každý konec v sobě obsahuje už tak dost smutku a bolesti, proto není nutné si na sebe brát ještě další pocity selhání. Je fajn si uvědomit, že život probíhá v cyklech a vždy, když něco skončí, můžeme to s láskou odevzdat, propustit a přát partnerovi to nejlepší na jeho cestě. A když jsme schopni přijmout konec jednoho životního období, můžeme se potom lépe připravit na nový začátek. Když v sobě tento proces uskutečníme bez velké rezistence, budeme se cítit svěží a zbaveni břemen minulosti, plní optimismu a nové síly pro další začátky.