Plány se mění v realitu. Ministerstvo školství zamezí bujení dětské obezity regulací nabídky školních bufetů. To znamená, že bude vydán seznam povoleného zboží, které ve školách může být prodáváno. Má to však jeden háček, děti cestou do školy míjejí obchody, v nichž regulace neproběhne, a tak bude možné si vše nezdravé zakoupit za školními branami.
Provozovatele školních obchůdků rozhodnutí ministerstva zcela pochopitelně zlobí, budou diskvalifikovaní svou nabídkou proti všem ostatním neregulovaným prodejcům. Všichni majitelé těchto malých provozoven potvrdí, že děti si zdravé tyčinky nebo cereální pečivo nekupují. Dnešní děti totiž nejí, co jim nechutná. A přiznejme si, že když doma nejsou ke zdravému stravování vedeni svými rodiči, stěží škola docílí toho, aby děti na svačinu pily mléko a kupovaly si nízkotučné potraviny. Vždyť i nám uvědomělým dospělým nejvíce chutnají potraviny s nálepkou „skoro jedovaté“ či zdraví neprospívající. Vidí-li děti doma stravu svých rodičů, nekoupí si ani v regulovaném školním bufetu to, co neumí jíst. Pamětníci vzpomenou na socialistické školní svačiny, které se rozdávaly o velké přestávce, a všichni je měli stejné, buď rohlík s mlékem, nebo termixem, velkou radostí byl rohlík s čokoládou Milena. Dnes by takovou svačinu odmítl každý odrostlejší školák. Udělaly by to i předchozí generace, ale nemohly, žily bez práva svobodné volby, diktát byl všudypřítomný. Chceme, aby i dnešní děti ztratily možnost rozhodování v tak primární potřebě, jakou je stravování? Regulační představy ministerstva školství se tak míjejí s dobou, protože dnešní děti nejí, protože mají hlad, ale protože mají dostatek peněz v kapse a regály plné lákadel. Mnohem důležitější je, aby rodiče a škola připravili děti na tržní společnost, v níž budou žít. Kdyby ministerstvo školství přidalo k hodině tělocviku i hodinu zdravého životního stylu, na níž by se děti naučily orientovat v nabídce svobodného trhu, složení potravin a potravinářství obecně, dostaly by praktické informace z druhé strany a zjistily by při prvním videu z praxe, že třeba párky se melou z nehezkých kůží bez gramu masa a pokud by součástí této hodiny byl i návod, jak zjistit, co jíme, určitě by děti byly opatrnější v konzumaci jídel, o nichž by něco věděly. Rodiče mají velmi těžkou pozici, protože naučit dítě zdravému stravování, znamená jít proti všem ostatním dětem, které si trucováním vynutily k večeři pytlík masných slaných chipsů a ráno probouzí organismus téměř zmrzlou coca-colou. Otázkou je, proč rodiče takové potravinářské hovadiny stále nakupují. Kdyby každý desátý člověk přestal kupovat nezdravé jídlo, zmizelo by z českých pultů, výrobci by zkrachovali. Navíc nikde jinde v Evropě neuvidíte tolik potravinářského braku, jako v českých regálech. Výrobcům se daří, protože ctí českou náturu: hlavně levně, vždyť jim je jedno, co jí. Opravdu? Když chceme, aby naše děti nebyly tlusté, prohlédněme si složení potravin, které jim dáváme k jídlu.
