Tanec s dámou se jménem Smrt

Je to jen pár měsíců, co jsem dopsala autorský článek s názvem "20+ v ohrožení". Článek vypráví o tom, že vážné zdravotní problémy se vyskytují už u velmi mladých lidí. Téměř 10 let se věnuji oboru zdravého životního stylu a prevence. Během té doby jsem měla možnost hovořit se stovkami lidí o jejich zdravotních problémech a poznávat jejich osudy. Uvědomuji si nebezpečí, která číhají na každého z nás. To, co se však stalo nedávno, převrátilo můj život vzhůru nohama. Ať má člověk na prevenci a zvyšující se procenta nemocných lidí jakýkoliv názor, stále je přesvědčený, že bezprostředně jeho se to netýká. Jenže pak se to stane. Zcela nečekaně ta pomyslná bomba vybuchne těsně vedle vás, u člověka vám nejbližšího, a střepiny z ní zasáhnou krutě a bolestivě i vás samotné.

6. listopadu 2012 jsem čekala na svého přítele v kavárně. Domluvili jsme se, že společně strávíme příjemné pozdní odpoledne. Když jsem ke stolečku donesla dvě latté, najednou jsem si všimla, že prsty na jeho levé ruce vypadají otekle a mají divné červenofialové zabarvení. Přiměla jsem ho, aby si sundal svetr a ukázal mi celou ruku. Stála jsem jako opařená, když jsem uviděla, že jeho levá paže je zhruba o třetinu větší než pravá, celá nezdravě zbarvená. Řekl mi, že druhý den cítí v ruce slabé brnění, ale myslel si, že si ji jen přeležel. Jak by ho také mohlo napadnout vážné onemocnění, když je mu pouhých 26 let?!? První myšlenka, která mi prolétla hlavou, byla, že se může jednat o krevní sraženinu, která mu ucpala žílu a musím ho, co nejdříve dostat do nejbližší nemocnice nebo zdravotnického zařízení. Neváhala jsem, a ihned jsem volala na informace, abych zjistila, kde se nachází nejbližší lékař, který by přítele ošetřil. Na lince mě odkázali na soukromé zdravotnické zařízení, které se nacházelo na druhé straně ulice, ve které jsme se nacházeli. Pro jistotu jsem si ještě ověřila, že nás ošetří, přestože se jedná o soukromé zařízení. Bylo mi řečeno, že samozřejmě.

Když jsme pěšky došli do zařízení MEDICONET, sídlící v ulici Na Poříčí 12, Praha 1 a vyjeli do 3. patra, pozdravila nás paní na recepci. Nutno podotknout, že přítel už měl v té chvíli ruku nateklou tak, že ji ani nedostal do rukávu od bundy. Požádala jsem ji, zda by bylo možné akutní ošetření na první pohled vážného případu a ukázali jsme jí již značně nateklou ruku. Otázka, kterou mi položila, mě však naprosto odzbrojila: „A jste našimi členy?“ Odpověděla jsem, že ne. Vysvětlila jsem jí, že nás na informační lince poslali k nim, jelikož se nacházeli nejblíže. Připravena zaplatit jakoukoli sumu jsem žádala o vyšetření přítele. Můj pocit, že jeho život je v ohrožení, sílil každou minutou. Paní recepční mi velmi neochotně sdělila, že nás nikdo neošetří, jelikož nemáme jejich kartičku, a požádala nás, abychom opustili jejich zařízení a jeli do státní nemocnice. V tu chvíli se ve mně začal mísit vztek a bezmoc. Napadlo mě, jak je možné, že lékaři skládají přísahu, a když jejich péči člověk potřebuje, obrátí se proti němu. Později jsem na stránkách MEDICONETU četla, že si zakládají na nadstandardní péči. Cituji: „Usilujeme o to, abyste se u nás cítili stejně příjemně, jako na návštěvě u dobrých přátel a nikdy neodcházeli s pocitem promarněného času.“ Ano, promarněný čas, to bylo přesně to, co mě napadalo, když jsme odcházeli bez pomoci a byli nuceni ji hledat jinde. Byl to výsměch nemocnému přímo do tváře. Rozhodně ani nejhoršímu nepříteli bych nepřála, aby musel vyhledat akutní pomoc právě v tomto zařízení.

Jako informace shůry mi přišel nápad, že velmi blízko se nachází Nemocnice Na Františku. Ihned jsem tam přítele převezla. V této nemocnici jsme po vyšetřovnách strávili celé 4 hodiny. Ujal se nás velmi hodný doktor na Interní ambulanci. Po zdlouhavých vyšetřeních bylo potvrzeno moje podezření.

. Když mi již pozdě večer lékař oznámil, že přítele si tam rovnou nechají, jelikož je jeho stav velmi vážný, zatmělo se mi před očima. Řekl mi také, že měl velké štěstí, že jsem ho přivezla včas, protože jinak by celý příběh mohl dopadnout tragicky. Diagnóza: Spontánní trombóza levé podklíčkové žíly, druhý den byla na CT zjištěna i mírná oboustranná plicní embolie.

Přítel si poležel v nemocnici celý týden a absolvoval velmi intenzivní a náročnou léčbu. Jeho další doléčení bude trvat 6 měsíců.

Díky Bohu, vše nakonec dopadlo dobře, díky profesionálnímu přístupu ošetřujícího personálu Interního oddělení A, kterému nikdy nepřestanu být vděčná.

Měli jsme nakonec štěstí, že „po výbuchu“ jsme dostali příležitost opravovat škody. A slovo "PREVENCE" má po tom všem pro mě samotnou zcela jiný rozměr. U přítele se prokázala genetická dispozice, která u něj několikrát zvyšuje riziko trombózy. A díky tomu, že do této chvíle jsme na prevenci dbali, dopadl nakonec dobře a velmi rychle se jeho stav zlepšuje.

Pracuji jako certifikovaná nutriční poradkyně. Svou práci dělám srdcem a od teď ji budu milovat ještě více, protože dává naději. Moje práce nezískává větší význam tím, čím víc certifikátů a znalostí sbírám. Moje práce dostává význam prvním člověkem, kterému jsem pomohla "zachránit život“.

Ten týden strávený v nemocnici na návštěvách u přítele, byl velkou psychickou zátěží pro nás oba. Vidíte osudy lidí, které se setkávají na jedné křižovatce. Sblížíte se s lidmi, kteří sdílejí těžký osud a druhý den najednou odvážejí dva z nich na věčnost. Proto bych ráda apelovala na všechny, neberte prevenci na lehkou váhu. Už nejsou rozdíly mezi dvacátníky a sedmdesátníky. Dnes už jsme v nebezpečí úplně všichni. Přeji nám všem, ať nám zdraví slouží a můžeme si užívat krásné chvíle s těmi, které máme rádi.

Anna Melenová 2012

www.fenixradio.net

Nalaďte si Fénixe právě teď :

http://fenixradio.net/online-vysilani.php