Slunce se snaží svůj paprsek dostat mezi žaluzie, které mě chrání před světem. Ani netušíte, jak velikou sílu tenhle element má, stačila chvilka a svůj boj jsem prohrál. Dobrá tedy - budu vstávat. Čerstvý vzduch v našem poškozeném světě má snad ještě nějakou váhu, ale tu přemůžou neřešitelné problémy sousedů. Dvě dámy, každá s pejskem v podpaží si sdělují, jak úchvatné učinky mají jejich léky, jedna má lepší, protože cena se vyšplhala hodně vysoko, ta druhá oponuje tím, že její děti by rozhodně nenakupovali v obyčejné lékarně-ach jo, tady se opravdu tvoří dějiny.
Spustím počítač a hle, rozhodl, že musíme nejprve připojit internet a vrhnout se do Facebooku, tam se totiž rodí ta pravá přátelství. Nebráním se, nechci znovu prohrát nad druhým neméně důležitým elementem. Dnes se někdo opravdu snažil a jde o mého přítele (nikdy jsem ho neviděl), napsal mi na zeď. Přemýšlím, jak vzniklo slovo zeď, možná má hloupost nezná mezí, ale taťka byl zedníkem a nežiji s pocitem, že rozmíchával sklo a nahazoval s ním obvod našeho domu. Faktem ale zůstává má nevědomost na poli chemie, možná nerozeznám, zda je můj monitor ze skla či ze směsi cementu, písku a vody. Můj samozvaný přítel mi komentuje fotografie a nejvíce se vyjadřuje k videu, říká si jasným jménem a příjmením „Honza Honzič Jíva“ prima české jméno - nemyslíte? Už ze jména srší náboj zbožnosti, jeden náznak druhého jména vyjadřuje, že je pokřtěný, a nebo jde o cizince se zlatým počeštělým zubem. Mé video ho pobavilo, taktně napsal „to je ale blbost-takovou kravynu můžeš natočit jen ty, fakt si mě pobavyl.“ Honzič nepíše s chybou, je to inteligentní mladý můž (tedy myslím - důkaz je jen obrázek na profilu) a moje schovívavost prohlašuje, že Honzič má celý počítač jako zeď a nejspíš na klávesnici špatně namíchali omítku pro tvrdé a měkké i, y. Prohlížím si jeho zeď na svém skle počítače a nestačím se divit - jde o jasnou superstar!
Od časných hodin přesně na vteřiny vím, kdy jde čůrat, dokonce si musel dát sprchu. A teď opravdová bomba, představte si, že Honzič šel kolem dvanácté hodiny obědvat, to však není všechno. Když odbila druhá hodina, musel okomentovat několik fotografíí z plesu, a protože se tam poznal, nešlo to jinak, než že se podepsal a teď už i kamarádi, jež dílo pořídili, vědí, koho tam zvěčnili - božské! Představte si, že tento sečtělý mladík, se musel celou hodinu učit tu trapnou češtinu - mezi tím však okomentoval kvanta dalších videí, a kdyby nemusel zase - jako už asi po sedmé - za těch pár hodin čůrat, určitě by se učil víc, je to génius! Takovou spoustu věcí zvládá můj kámoš Honzič a já si coby moderátor jen vysílám a točím trapná videa. Malé štěstí však mám, prostatu v pořádku, a tedy v době, kdy on utíká ode zdi k ozdobné díře, já v pohodě dál vysílám. Chudák je chlapec, který musí být superstar. Už jen ta anketa, na kterou musel odpovídat na své zdi. Otázka první: jak líbá šmoula? Druhá: myslíš si, že je nevěrný Šmoulince? Třetí nejtěžší: jakou barvu budou mít modrá šmoulata? Honzič má můj obdiv a přitom všem má nespočetně přátel, jeho slůvko super se také skládá jistě z velkých narozeninových oslav, nechápu, jak jinak by se mohl odvděčit kamarádům a kamarádkám, že je stále má. Každá stavba, a tedy i zeď, má svůj konec-Honzič nám jde spinkat, holky pozor - má jen modré značkové boxerky a všem posílá pusinky na dobrou noc. Mě pojímá velký smutek, Honzič mi odešel, sice jsem od něho dostal pusinku, rád bych ho ale poznal a nabídl mu hostování v našem rádiu - miluju superstar! Možnost ale určitě bude, jestli teď náš kamarád Honzič líbá monitor a my fanoušci ho budeme následovat, dojde buď k malému úrazu elektrickým proudem, a nebo se všichni sejdeme na kožním. Odhlásit – OK - vypnout počítač - OK!..........
Luboš Zemanec
