Moje láska přes internet

Chtěla bych Vám vyprávět o mé lásce, o Indii, která mi přirostla k srdci. Nejenom kvůli člověku, který byl důvodem, že jsem se do Indie dostala, ale také kvůli kouzlu, které v sobě tahle země má. Nejdříve bychom ale měli začít, tím, jak to všechno vlastně začalo..

V roce 2010 jsem se věnovala své muzice, zpívání, zatímco všechny holky lítaly za kluky a já jsem nevěděla, co na nich vlastně vidí. Večer jsem brouzdala po internetu, když mi najednou někdo napsal. Psal anglicky tak jsem neváhala a hned odpověděla, protože jsem vždy anglicky ráda mluvila. Zjistila jsem, že se jmenuje Ramandeep a že žije tisíce mil daleko - v Indii. Bylo zvláštní, jak rychle jsme se sblížili. Měli jsme si toho tolik říct a nacházeli jsme spoustu společných věcí, které máme oba rádi. Za nedlouho jsme si povídali třeba celou noc. Pamatuji si, jak hlasitě mi bušilo srdce, když jsem poprvé slyšela jeho hlas, nebo jak se mi po zádech prohnal mráz, když jsem ho poprvé viděla přes kameru. Protože jeho jméno bylo tak dlouhé, začala jsem mu říkat Remy, a to mu také zůstalo.

Bylo to ale jasné - zamilovala jsem se. Nikdy jsem ničemu takovému nevěřila. Asi nikdo nemůže uvěřit, dokud to sám neprožije. Moje kamarádky můj vztah s Remym nechápaly. Myslím, že se ani nesnažily mě pochopit a hned nás odsoudily. Proto jsem si vše od té doby nechávala pro sebe. Remy mě představil své rodině a já ho představila té mé. Opravdu se mi ulevilo, když mě jeho rodina s láskou přijala a bylo skvělé, když i má rodina ráda všechny poznala.

Nikdy jsem nevěděla co je to vlastně ta láska, dokud jsem Remyho nepotkala. Když nás ta hrozná dálka oddělila od sebe, zjistila jsem, co je to pravá láska. Proto bychom nikdy neměli počítat, kolik milí je mezi námi, ale kolik lásky ve svém srdci máme. Dnes už můžu říct, že jsem šťastná, že jsem nedala na hloupé řeči okolí a věřila, že se jednou s Remym opravdu uvidíme. Taky ano. V létě 2012 jsme se poprvé v horké Indii setkali.

Netrpělivě jsem čekala na den, kdy můj Remy přijede z Indie. Počítala jsem dny v kalendáři a každý den psala rukou dopisy, ve kterých jsem vyprávěla, jak si vše představuji. Vízum ale z neznámého důvodu od české ambasády nedostal. Byla to jako rána z čistého nebe. V duchu jsme si párkrát říkali, co když se právě tohle stane. Nikdy jsme si ale nedokázali představit, jaké to bude ve skutečnosti. Moji rodiče tomu ale dali úplně jiný spád. Koupili mi letenku do Indie, abych se mohla s Remym setkat.

Snad až do posledního dne jsem nevěřila, že je to pravda. 16. července jsem ale stála na letišti v Praze a čekala na letadlo, které mě nebem přeneslo až za mým snem. Letěla jsem podruhé v životě a navíc úplně na vlastní pěst. Dlouhých 5 hodin jsem musela čekat na obrovském letišti v Dubaji, kde bylo mezipřistání. Hlavou se mi honilo spoustu myšlenek a nervozita z prvního setkání s člověkem, který byl pro mě jako sen mě stále držela vzhůru a tak jsem celou noc nezamhouřila oči. Cítila jsem se jako běžec na závodní dráze, kdy nervozita a strach byli mými soupeři, a pomalu, ale jistě mě začali dohánět.

V půl sedmé ráno našeho času jsem dorazila do Indie, kde následovalo dlouhé čekání, než jsem se dostala ke svým zavazadlům. S rozcuchanými vlasy a tmavými kruhy pod očima jsem začala hledat Remyho, který na mě čekal společně s jeho maminkou před letištěm. Pomalu jsem kráčela k východu a vyhlížela ho. Už při prvním kroku ven jsem ucítila, jak mě obrovské horko praštilo do obličeje. Všichni se zdáli tak stejní. Černé vlasy, tmavě hnědé oči a snědá pleť mě obklopovali ze všech stran. Konečně jsem ale v davu uviděla člověka, který byl něčím úplně jiný než ostatní, jeho oči zářily a byly těmi jedinými, v kterých jsem viděla vše, co jsem vždy hledala a vše, po čem jsem tajně toužila. Člověka, kvůli kterému jsem se tu vlastně ocitla, tisíce kilometrů od domova. Už při prvním objetí jsem věděla, že všechno, co jsme k sobě přes velkou dálku cítili je skutečné. Měli jsme si toho stále tolik co říct. Bylo to, jako jsme od sebe nikdy nebyli daleko, jako bychom se znali celý život.

Remy mi řekl, že vypadám nádherně, i když bylo jasné, že po tak dlouhé cestě bez spánku, jsem měla ke kráse daleko. S ním jsem se ale krásná cítila. Byla jsem totiž s někým, kdo mě má stále rád takovou jaká jsem, i když o mně ví úplně všechno.

Následovala dlouhá cesta do města Jalandhar, kde Remy bydlí s celou svou rodinou. Přijeli jsme pozdě večer, ale se všemi jsem se stihla seznámit. Nikdy jsem nepoznala tak přátelské a dobrosrdečné lidi, jako jsou právě oni.

Celý měsíc byl jako z pohádky. Ať už to je první polibek, krásná slova, které mi šeptal každou noc do snů, nebo každou slzu, kterou vpil svými rty z mých očí, jsou to věci, které si navždy budu pamatovat, které navždy budou v mém srdci. A to vše díky mým rodičům. Protože bez nich bych lásku svého života tohle léto nikdy nepotkala.

Tereza Eger

Nalaďte si právě teď Fénix rádio :

http://fenixradio.net/online-vysilani.php