Co dokáže takovej Halloween !

         Vůbec mi to nejdřív nedocházelo, ale když si ten den převracím sem a tam a tam a sem, musím pokorně uznat, že kam se hrabou naše Dušičky na pravou nefalšovanou Ameriku a její dýně ! Černý humor kam se podívám a člověk neví, jestli se smát, nebo propadat zoufalství...          Začalo to už brzy ráno. Násilím otevírám oči a je mi jasný, že tady něco nehraje ! Ten živej sen o dešti... úplně studil. Zívám a vstávám. A šup hezky bosýma rozespalýma nohama přímo do kaluže vody ! Jak... co to... no kde se tu... ? ! Bože ! Plaveme ! Nenapadlo mě nic chytřejšího, než vystřelit k vypínači a rozsvítit si na tu spoušť ! Prásk ! Rána jako z děla a jediný světlo, co to přineslo, byly jiskry sršící z lustru.

Krom jisker ze stropu ještě padaly proudy vody. "Noemovu archu !" volám polohlasně a dochází mi, že sousedi nad náma asi pořádají vodní párty. Zvoním, bouchám, vyčkávám... "Co se děje ?" zachraptělo na mě cosi z konečně pootevřených dveří. "No to se letím ptát já vás," vysvětluju udýchaně. "Máme doma potopu, neteče vám pračka, nebo tak něco ?" Už vidím v tom šeru oči větší, než hlavu a slyším lapání po dechu - no nic ve srovnání s tím, jak jsem lapala po dechu já, když jsem z vyhřáté postele vplula do jezera na koberci.

         Ahá ! Tak tady je zakopanej pes, paní usnula ve vaně a maličko to přehnala s koupelí. Budiž jí ta lázeň přána, děkuji za pozvání, ale kdyby se zeptala předem, byla bych raději odmítla :-D No - stane se, teď hlavně aby to neodskákaly plovoucí podlahy a tak...

         "Mamí, mamí ! Tady je všude vodáááá !" slyším z pokojíčku. "No, dobrý, tak buďte zalezlý na palandě a počkejte, až tu spoušť uklidím, jo ?" "Čůrat, čůrat, mamí !" volají nadšené hlásky dětí a já mám chuť jim říct : "Vyčůrejte se do postele, to se už ztratí !" ale trpělivě je přenáším na záchod a rudnu zlostí nad jejich radostí z ranního překvápka. Mě jedno další čeká ještě na matraci mladší holčičky. "No teda ! Kdo se to tady počůral ? ? ?" mračím se. Není možný, že by vyslyšela mé prvotní myšlenky, že ne ? :-) Bože, to je ale mokrej den !

         Neštěstí zažehnáno a konečně je chvíle klidu na psaní. Holčičkám pohádku, loupák a chvíli nezlobte ! Tolik jsem se soustředila na práci, že jsem skoro zapomněla na čas. A děti jsou tak hodný... to nevěstí nic dobrýho ! Znáte to : jak jsou děti dlouho potichu... "Copak děláte, berušky ?" ptám se opatrně. Starší se dívá na televizi a mladší hlásí : "Mejvám !" A opravdu. Chodí s houbičkou na nádobí a otírá nábytek. To je ale pomocnice, lebedím si. Vteřinu pozoruju, jak se malá uklizečka snaží a vracím se ke psaní. "Mejvám, mami," podává mi úklidová četa znovu hlášení po chvíli. "Tak mejvej, mejvej, zlatíčko," chválím ji a jsem ráda, že si vystačí.

         "Umeju štůl," přišla ke mě za chvíli. "Tak umej, hodná," hladím ji po vláskách. "Tebe taky umeju, mamí," natahuje ručičky. Skláním se k ní a nechávám si mejvat obličej, ale... ta houbička... ona je mokrá ? ? ? Kde vzala vodu ? Zakláním se na židli div nespadnu, abych viděla, kam si chodí houbu namočit... no to ne ! Pane Bože, do nočníku ne, že ne ? !

         Tak další očista do čista a spousta hromů a blesků, který se snažím krotit, protože tohle byla moje vina, měla jsem si víc všímat aktivit mé vynalézavé holčičky a nečumět do počítače :-D Mejvala, no, vždyť já taky občas mejvám, jen chtěla bejt užitečná a dělat to, co dělají maminky :-D

         Telefon. "Jak se máte, holky ?" slyším veselý hlas kámošky. "No úplně skvěle ! Nejdřív nás vytopili sousedi, pak se mé zlaté dítě počůralo do postele a když už se konečně trefilo do nočníku, tak mi tím vomyla hubu, takže co dodat ? Úžasnej den !" hlásím ironicky a odolávám pokušení kámošku zabít za její upřímný smích. "Tak já se stavím a půjdeme se někam projít, ne ?" loučí se a já možná měla dodat, ať si vezme ploutve a šnorchl, páč dneska jeden prostě neví !

         "Co to máš, mamí ?" ozvalo se za mnou ve chvíli, kdy polykám prášek. No, dobrý ! Jak vysvětlit pětiletýmu capartovi význam antikoncepce ? :-D "No, to mám takovou tabletku, aby jste neměli brášku, víš ?" "Jakou vyrážku ?" diví se rozumbrada. "Ale né VYRÁŽKU - brášku, ty hluchoune !" směju se. A už vidím, že se něco děje. Znám dobře její přemýšlivé čelo a nakrčené obočí. "Mamí, tak to mi dej taky jednu. Já už nechci ani ségru..." natahuje dlaň. No to mě málem zabilo :-D Dětské úvahy by se měly archivovat :-D

         Chvíli na to přišla kámoška a hned ve dveřích machruje : "Ahoj holky, jak se máte ? Kdopak se to tady dneska zase počůral ? ? ?" A malej viník se hned chytil : "Jak to víš ?!" kulí modrý oči. "Ptáčkové mi to vycvrdlikali !" mrkla spiklenecky vševědoucí teta a samozřejmě byla za hvězdu. Počůránek se zašklebil a očividně si myslel svý.

         Venku je krásně... No rozhodně aspoň sucho :-D Na konec října dost dobrý. Loudáme se parkem a řešíme nesmysly, takový duševní leháro - už bylo potřeba :-) Samozřejmě všeho moc škodí, nejspíš i klidu a takže se z ničeho nic má mladší sladká počůránkovitá holčička rozeběhla k houfu holubů a rozzlobeně křičí : "Ho-holube nušnej ! He-hežaluj !" a vyhrožuje svou malou pomstychtivou pěstičkou. "Copak to děláš, prosím tě ? Proč křičíš na ptáčky ?" snažím se ji zkrotit.  "Žikala tetovi čůlala !" vysvětluje celá rudá z té křivdy :-D

         Bože, dej ať mě nápady mých dětí nerozsápnou ! Ať je vychovám ve zdraví a bez častějších návštěv psychiatra ! A když už musíš, dej, ať je to jen na Halloweena, to přežiju, né však víc takových dní, nebo mě klepne a brzy budu na Dušičky vylejzat taky ! A uznej, Bože, co bych tam u tebe byla komu platná ? ? ? Dost na tom, že tu straším za živa, už takhle je tu jistá dýňovitá podoba, já chápu tvé úmysly, ale do smrti dobrý, ou kej... ?

S láskou Vaše Altmanka, lidičky :-)

Z knihy "Dvanáct ročních období" - R.Altmanová.

Nalaďte si Fénixe právě teď:

http://fenixradio.net/online-vysilani.php