Blondýna a STK

Ach jo, je to tady ! Končí mi technická ! S.O.S. ! To nezvládnu, musí tam někdo zajít, jestli se to má obejít bez obětí na životech ! Luky ? No představte si, Luky nemohl ! To je pech ! A nikdo další mě nenapadá, žádnej další sebevrah... Aby jste tomu rozuměli - né, že by moje auto bylo prvotřídní vrak, to né, ale prvotřídní fáro taky vypadá úplně jinak a navíc... ta technická, jak jsem pak dokoukla... ta jaksi končila už před měsícem !

          Nedalo se nic dělat, byla jsem hozena vlkům a musela jsem se s tím poprat na vlastní pěst. Jak jsem později zjistila, tak i na vlastní náklady, ale ! Každá legrace něco stojí.

          Bylo slunečné středeční ráno a já hned v sedm vyrazila. Doneslo se mi varování, že tam bývají dlouhé fronty a to není nic na mě. No - na koho by bylo ? Celá šťastná jsem se postavila třetí do řady a říkala jsem si : "To není věru zlý ! Jen tak dál !" Paní u okénka vystřídala slunce, co se na mě smálo venku a já si šeptala : "Milovaný Vesmíre, ať  nic dlouho netrvá, všichni jsou vstřícní jako tady paní a tu technickou mi dají, děkuji !"

          "Musíte nejdřív na emise," usmála se úřednice. To mě zaskočilo a ptám se kam. "No tady dole, objedete barák a z druhé strany, to tam už uvidíte..." Jo, jasně, já tak něco uvidim, se znám, to zas bude najetejch kilometrů ! Ale s úsměvem a díkem odcházím. Tak tedy emise... Věřte nevěřte, já to našla :-) A zase dvě auta přede mnou, no to je teda klika... Vesmíre, díky !

          No jo, ale teď jako kam ? Koukám tam do divný garáže, kde se to asi odehrává, ale nemá to dveře. No což, poptám se. V řadě přede mnou stojí nablýskané fáro, ten chlapík bude mít určo zkušenosti ! A měl. Velice ochotně mi vysvětlil, kam mám jít odevzdat další peníze (no chápete to ? Už podruhé platím a ještě se mi na auto ani nekoukli) a co pak dělat dál. Hodnej. Shovívavej a sdílnej, asi si říkal - no jo, baba, to zas budou mít technici makačku... :-D

Netrvalo dlouho a byla jsem v té divné garáži. Nejzvláštnější na tom bylo, že jsem se do ní trefila ! "Co ode mě potřebujete ?" ptám se s úsměvem jednoho z poletujících mužů. "Malej techničák a osvědčení o emisích," dí muž. Osvědčení o čem ? Asi si všimnul mého mdlého pohledu a ukazuje mi růžovou kartičku... ta mi je povědomá ! Bohužel ale ne až tak moc, jak by bylo momentálně potřeba. "Jéé," kroutím obočí. "Tak tu tady asi nemám, bude to problém ?" Všechno je problém jen do té míry, do jaké to připustíte a proto když jsem viděla, že se rty toho pána chystají říct, že ano, předeběhla jsem ho a povídám : "Vy jste neskutečně podobnej jednomu známému. Ale to by jste musel být jeho o hodně mladší brácha, protože on je starší než já a to už dneska bude nejspíš tatík jak se patří !" "Fakt, jo ?" pohodil muž ofinou. "No fakt, ale já ho už roky neviděla, on byl z Rychnova." "Jo ? Já jsem taky z Rychnova," nadchlo ho. "To není možný, ale Honza žádnýho bráchu nemá, jen ségru, Petru !" žasnu. "Já jsem taky Honza, taky mám ségru Petru..." směje se. "A nebyla vaše maminka učitelka ?" graduju. "No léta !" To není možný, že vy jste se vůbec nezměnil ?!" "Ale jděte..." mávnul rukou potěšeně. "Nejsem tatík jak se patří, jo ?" Pochopil. "Ale co teď s tím, že nemám tu kartičku, vadí to moc ?" vracím se k problému. "Prosim vás, to se nějak udělá, sice je to víc papírování, ale to je hned..." mrknul spiklenecky a možná vůbec netušil, jak jsem přesně tohle potřebovala slyšet :-D V duchu jsem se pak pět minut chválila za zvyk číst nástěnky a cedule na dveřích, protože jméno odpovědného vedoucího mi bylo tak povědomé a vidíte ? I tvář pak pomohla k usnadnění papírování... :-D

          Za pár minut jsem už odcházela s novou kartičkou a samolepkou vonící příslibem klidu na další dva roky, protože co se týče emisí, tak se moje auto náhodou snaží !

          No a hurá zpátky na technickou. Tam už další Honza asi nebude, takže Vesmíre ! Štěstí mi přálo a fronta ještě stále zatím skoro žádná, symbolicky jsem zase třetí. Mám čas. Tak zase čtu. Pro změnu digitální tabuli nad vjezdem do dílny. Kolik je hodin a kolik je stupňů a "vítáme vás" a "dbejte pokynů technika" a Bože, Pane Bože, co že to tam bylo ? Sundejte z kol poklice ? ? ? To jako fakt ? To jako musím ? Ale... já... nechci bejt hysterka, ale pokud si to dobře vybavuju, mám poklice na šroubech, takže to jako sundám celý kolo a pak na tu rampu nebo kam to donesu jak ? ? ?

          Nedá se svítit, musím se někde zeptat... a přede mnou je ten pán, co mi už radil u emisí, ta panika ze mě musí ven ! Smál se uklidňoval mě, že se nemám bát, že se nic nesundavá, že to jen tak píšou... Jo aha, tak to já myslela, že když něco píšou, tak to jako tak je... no... trochu zmatek, ale to nevadí - hlavně, že nebudu muset do kufru pro klíč a pak zakleknout a uříznout si ostudu :-D

          Využila jsem příležitosti a taky dobrého rozpoložení toho muže a zeptala jsem se, jestli jsou tu technici hodní a co všechno se bude dít. "Nic, nebojte se, oni vás nesežerou..." (teď nevím, jak to myslel ? Jako že mi neublížej, nebo jako že tolik jich tu není, aby mě sežrat zvládli ? :-D ) "Prolezou auto, brzdy a tak, jestli máte lékárničku a tyhle věci, jak fungujou světla..." "Zadržte ! Zpět ! Co jste to řekl ?" blednu a potí se mi čelo. "Nemáte dobrý brzdy ?" nahrbil se soucitně. "Ne ne né, to nevím, mě zarazila ta lékárnička ?" upřesňuji důvod mého šoku. "No, povinná výbava..." rozhodil chudák rukama. No ovšem ! Jak jsem na tohle mohla zapomenout ? Mám to vůbec ? Někde asi jo... možná ale v tom autě, co dojezdilo posledně... co teď ? ? ?

          "Jestli to nemáte, skočte si támhle na benzinku a dokupte to," radí mi mile pán. No jasnačka ! Hned ráno mé dvě pětistovky dostaly příkaz k množení, tak doufám, že to vzaly vážně a bude jich teď v peněžence aspoň dvakrát tolik ! Ale co jako dělat ? Mít to MUSÍM ! Letmý pohled do šrajtofle potvrdil mé pochybnosti, že pětistovky reprodukci opravdu nezahájily, ale nad hlavou mi visí pomyslná natažená dlaň technikova, celá lačná po lékárničce, náhradních žárovkách, trojúhelníku a vsaďte se, že i po reflexní vestě ! Nezbylo nic jiného, než utíkat rychle na benzinku a zjistit, jak jsou na tom ceny.

          Kde by jste asi hledali srdce, kdyby se vám na pumpu vřítil rozcuchaný, rudý dinosaurus s vykulenýma očima a lapal po dechu ? K mému velkému úžasu zvedla od pokladny svou dokonalou hlavu Karolínka - kamarádka a bývalá spolužačka ze střední ! No ne ! Sypu na ni svůj malér a divím se, že mi v tom zmatku rozuměla ! Ale víc, než rozuměla ! "Hele, nesmíš to na mě prásknout, ale víš co ? Já ti ty věci půjčím, ty tam leť a pak mi to sem zas přivezeš, jasný ?" No NE-U-VĚ-ŘI-TEL-NÝ ! No páni Vesmíre ? ! Teda vlastně Karolíno ? ! A šťastná letím zpátky na technickou, tak tak akorát, abych šla za dvě minuty na řadu.

          A teď to na mě padlo, i přes úlevu, že mám lékárničku, najednou mé už tak těžké nohy váží dvojnásobek, nemůžu polykat a možná i šilhám. A dokonce - a to bylo vůbec nepochopitelné - nemůžu mluvit, JÁ, chápete ? ! Poznala jsem to, když jsem řekla "dobrý den" a můj hlas zněl divně cize a kdo ví, kdo to vůbec za mě řekl a nebylo-li to svahilsky ! Technik se široce usmíval a své "tak jdeme na to" do mě zabodl přímo masochisticky. "Vy jste pravá blondýna ?" zeptal se. "Proč ? Jako že jsem sem vjela a nic neporazila, jo ? To byla náhoda," odmítám zodpovědnost za barvu svých vlasů a tvářím se profesionálně. Nemusí vědět, jaká křeč svírala mé tělo ze strachu, že se do určených kolejnic netrefím ani na počtvrtý. "Né, tak tohle jsem nemyslel," zasmál se, ale jak to myslel, to už neprozradil :-)

          Pak mě nechal v tichých očekáváních radikálního rozsudku a zalezl pod vůz. "Ten stabilizátor není dobrej," volá na mě. Stabilizátor, stabilizátor, sakra, co to... "A to se leje kam ?" ptám se narovinu. Bože, ať se to LEJE, ať se to NESYPE, nebo si ze mě bude dělat srandu do konce prohlídky ! Že je něco špatně jsem pochopila z jeho lezoucích očí zpod podvozku a z toho, jak na mě mířil tou svou všeobjevující lampou v ruce. "Stabilizátor se neleje, pojďte sem," kývnul rukou. A je to tady, tak se fakt sype ? "Stabilizátor je tahle tyčka, paní, víte ? A je volná, koukejte, chtělo by to vyměnit," objasnil mi mé dilema. "No jistě, tyčka, tahle, volná, jsem vás jenom zkoušela," pokouším se o žert a mám co dělat, abych nezemřela na dušený smích.

          Mé pozornosti neuniknul vskutku skvostnej drn suchý trávy zaražený v čemsi u nápravy, což samozřejmě pojmenovat neumím a okamžitě se mi vybavila digitální tabule před vchodem : "Auto přistavte čisté !" Hodila jsem na technika rozpačitý pohled a vysvětluju : "Jsem to ještě nedávno používala jako sekačku na trávu..." Smál se a doplnil : "Jo a proto jste si nevšimla, že vám prosakuje volejová vana, že jo ?" No přesně, to byl ten důvod ! "No, proto," souhlasím a dívám se mezi zadní kola. "Ta vana je tady," upřesnil odborník ukazujíc dopředu a rezignoval : "Jdem nahoru, já vám to všechno sepíšu a vy zajdete někam, kde to všechno odstraní, jo ?" "Jako i ten drn, jo ?" ptám se potěšeně, protože ten byl teda fakt hustej.

          "Mrknu dovnitř..." řekl technik a sedl za volant. Zkoušel stěrače a světla a blinkry a brzdy a já se dmula pýchou, jak to všechno krásně funguje - no aspoň vidí, že to ještě není fáro na odpis, že ? Pak nervózně mačká elektrické tlačítko na stažení okna. Jéé, ajó, to vlastně tady u řidiče nejde, mi prasklo lanko na navijáku, sákryš. Divoce gestikuluju, aby pochopil, že o závadě vím, ale asi mi chtěl něco říct a tak se pokusil otevřít dveře... ale... zůstala mu v ruce páčka na otevírání... Ups ! Jak nemilé ! Co mi to dalo práce to narafičit a naučit se otevírat tak, abych ji nelámala... "Kudy polezete ven, až se tohle všechno ulomí ?" ptá se chudák unaveně, když jsem ho z venku vyprostila a asi ho moc neuklidnilo, když jsem mu vysvětlila, že mám na to svý fígle :-D Spíš chtěl možná slyšet, že ty závady odstraním ?

          "Nefungujou vám odstřikovače," zaúpěl bezradně. "Jak to ? Vždyť jsem tam dolejvala !" divím se. "No ale nejdou, to, že jsou nalitý, ještě neznamená, že fungujou," začíná na mě mluvit tónem Santa Klause v jeslích. Letmý pohled pod kapotu... "No, sice jsou nalitý, ale..." rozhodil bezradně rukama. "Tak to bude tím, že jsou nalitý, můj soused jak je nalitej, tak prej taky nefunguje !" odhaluju příčinu a chlap v roztomilé kombinéze to se smíchem vzdává.

          A pak už jsem jen mrkám a mrkám a usmívám se jako pravá blondýna a když jsme na konci kontroly, zničený technik povídá : "No, dneska je to o prsa !" a varovně kývá prstem. "No počkejte ! O moje, nebo o vaše ?" ptám se živě. "Protože jestli o moje, tak mám ještě trochu rezervu, ne ?" "Víte, že je škoda, že vás teď dva roky neuvidim ?" ptá se na oplátku on a já mu tu lítost vůbec, ale vůbec nevěřím ! Lepí další samolepku, která stvrzuje způsobilost k jízdě a já jsem šťastná jako blecha, že jsem si tu krásnou červenou propustku nakonec přecijen vymrkala !

          "Tak ale teď vážně !" měním svůj přihlouplý úsměv ve vteřině v kamennou tvář, když vidím, že je zdárně po všem. "Kdyby to auto bylo životu nebezpečný, neprošla bych ani jako bruneta, že ne ?" ujišťuju se. "Ne, nebojte se, nenašel jsem nic ohrožujícího, nebo smrtelnýho, ale na těch pár věcí by se někdo mrknout měl," směje se můj dobrodinec. "Teda... někdo jinej, než vy..." dodává se smíchem a já se vracím ke svému nahlouplému úsměvu.

          Páni ! A mám technickou ! Lidi, já mám technickou ! Můžu do Roudnice do rádia ! A všude ! A v klidu ! Bez úhybných manévrů, když zahlídnu majáček, bez potřeby plen pro dospělé kdykoliv spatřím uniformu ! No není to paráda ?

          Nebojte se, půjčenou povinnou výbavu jsem vrátit nezapomněla. A jako velký dík Vesmíru a jeho náklonnosti jsem jako první cestu s platnou STK a emisemi podnikla výpravu za povinnou výbavou - na radu Karolínky z benzinky vzhledem k cenám do nejbližšího obchůdku s autodílama. Mám novou lékárničku za hubičku... a žárovky... a trojúhelník i s tažným lanem za stopade kus no nekupte to a hele - vzala jsem nakonec i tu vestu - co na tom, že mi asi bude malá O PRSA :-D

S láskou Vaše Altmanka, lidičky :-)

Nalaďte si Fénixe právě teď !

http://fenixradio.net/online-vysilani.php