Včera večer byla vážně poškozena pověst České republiky v zahraničí.

Dobré jméno si člověk buduje léta, ztratit je může velmi rychle a obnovit ztracené dobré jméno trvá ještě mnohem déle.

Jako lékař vím, že dobrá pověst se nezískává snadno a stojí to hodně úsilí. Jako lékař také vím, že stačí jeden špatně ošetřený pacient nebo jedna vážná chyba a dobrá pověst je na dlouho ztracena.  A člověk může ošetřit velmi dobře desítky jiných pacientů a stejně si Vás budou mnozí připomínat jako "toho, co něco zkazil".

Za celý můj padesátiletý život neměla Česká republika a Češi tak špatnou pověst jako právě nyní. Dokonce i za Husákovy normalizace psaly zahraniční media v souvislosti s Českou republikou nejčastěji o Chartě 77 a ta byla dávána na vzor nenásilného občasného protestu jiným zemím.

A to nemluvím o První republice, kdy bylo meziválečné Masarykovo Československo jako ostrov demokracie ve střední Evropě útočištěm pro pronásledované ze stalinského Sovětského Svazu a později z fašistického Německa.

Včera večer se čeští politici postavili proti mínění ostatních dvaceti tří členských zemí Evropské unie a společně s Rumunskem, Maďarskem a Ficovým Slovenskem (protože Slovensko prezidentka Andreje Kisky  je jiné). Čeští představitelé odmítli přijmout čtyři tisíce uprchlíků tedy množství lidí, kteří by se vlezli na jeden fotbalový stadion. A toto osazenstvo jednoho fotbalového stadionu jsme měli přijmout v průběhu několika let.

Co jiného, než zničení dobré pověsti České republiky nám tento postoj přinese ?

Jako člověk s biologickým vzděláním, vím, co je to pozitivní zpětná vazba. Ale jsem velice překvapen tím, jak moc postoj většiny populace může ovlivnit postoj předních reprezentantů národa. Nemyslím tím, jenom politiky, myslím tím také novináře, televizní reportéry, herce a zpěváky. Přesto je to záležitost především vrcholných politiků, prezidentem počínaje.

Každý evropský národ má mezi sebou "obchodníky se zoufalstvím" typu Tomio Okamury nebo Dr. Konvičky. Podle mě se tito lidé, liší od převaděčů, kteří nechávají běžence umřít zamčené v kamionech podobně jako I. a IV. cenová skupina v restauraci. Dělají totéž, jen na vyšší úrovni. Nicméně v Anglii, Francii nebo Švédsku jsou postoje těchto "obchodníků se strachem a zoufalstvím" kritizováni jejich politickými představiteli a většinové populaci je opakovaně vysvětlováno, v čem uprchlická krize spočívá a jak ji lze řešit.

Naši vrcholní politici nejprve vytvořili atmosféru strachu a nyní již paniky. Pak se začala většinová populace chovat podle těchto pseudo - elit. Nejvyšší metou našich politiků je být znovu zvolen. Takže poté,  co sami vyvolali určité nálady ve společnosti si v průzkumech veřejného mínění zjišťují, co jim vynese největší popularitu a tyto postoje pak prezentují na veřejnosti a také v zahraničí. Zkrátka pozitivní zpětná vazba.