Díky za zajímavý blog.

Problém s vyhořením mají i v jiných oborech (zdravotní sestry by mohly povídat). Člověk musí zvážit, zda vydržet, nebo jít úplně do jiného oboru. To ale není tak jednoduché, atraktivnější fleky jsou už obsazené a tak nakonec seženete místo, které vás sice uživí, ale nic kromě platu vám nedává. Vyhoření se pak zákonitě dostaví znovu velice rychle. A než se nadějete, je z vás fluktuant. To naštěstí není můj případ, než jsem se stal OSVČ, vydržel jsem u jednoho zaměstnavatele 30 let. Zkusit jít na volnou nohu, ať už ve svém oboru, nebo jiném, je moje rada.

Karma za zajímavý blog i Váš názor na aktuální dění v oboru.

Děkuji

Trochu pro odlehčení: Kuchtík | Jakub Žáček.

https://www.youtube.com/watch?v=Agfh2mI_u6s

"Velkou satisfakcí mi bylo, že já odešel sám, dobrovolně a se vší počestností. Jeho po půlroce hnali sviňským krokem."

He he, to znám...

Taky vás hnali?

píšete, že nejsou kuchaři...a nemužou si za to vedoucí a majitelé provozů sami? Synův spolužák se vyučil kuchařem, bez praxe o něj nebyl nikde zájem, tak si zvýšil kvalifikaci a vyučil se ještě cukrářem...a dělá skladníka

Je pravdou, že na ten učební obor se dnes přijímají jedinci, kteří neskýtají žádnou záruku, že se vůbec chtějí něco naučit. Taky jsem postupně přijal 3 vyučené kuchaře na pozici skladníka - a stejně jsem je po několika měsících musel vyhodit a přijmout raději ukrajince. Řeč sice pořádně neznali, ale nesnažili se pořád někam před prací schovávat.

Smutná realita.

Někdy je dobře, někdy hůř a někdy ještě hůř. Ale zatím (Přírodědíky) ještě nebylo tak, aby zas nebylo.