Diskuse
Je důležité mít dobrého šéfa?
Děkujeme za pochopení.
F82i81l43i55p 58V21r96a45c73o68v77s32k80ý
P.S. Jsem zastáncem toho, že v gastru se čas od času drtivé většině vyplatí vyměnit i dobrého šéfa, bo dlouhodobý pobyt na jednom provozu=upadání do stereotipů....
F17i37l83i30p 42V31r98a69c85o77v56s37k50ý
stereotyp, bože to je hrubka
M79a67r16i75e 75Š45í72p52k64o98v31á
Díky za zajímavý blog.
Pro mě byl dobrý šéf ten, u kterého jsem věděla, že tomu co řídí, rozumí, má přirozenou autoritu, a není pes na podřízené. A to není každému dané.
J11a36n54a 35S83t46e91h46l90í23k95o12v57á
Mám skvělého šéfa, ale nic moc peníze (které on výrazně ovlivnit nemůže) je to těžké se rozhodnout odejít jinam...
J67a75n80a 81M19a96j14o86v27á
Jani, když máte slušné peníze a šíleného šéfa, stejně se seberete a jdete tam, kde je klidně méně peněz a funguje to normálně.
Ale odejít...to není jednoduché asi nikdy, vždycky nějak zapustíme kořeny.
F17i40l38i39p 97V91r42a59c38o52v38s61k28ý
Karma.... také jsem zažil práci u firmy, kde se vyvíjel neskutečnej tlak na pracovníky na všech pozicích.Jak to pak v době dnešního nedostatku pracovních sil vypadalo si jistě dovedete představit.Já ještě chápu tlak na managery a šéfkuchaře.... ale řadovej kuchař, nebo pomocník... číšník?? Chtějí si dobře udělat svou práci a nenosit si ji domů....
J16a75n72a 84M48a84j19o46v37á
Ano, smysluplná práce a rozumný šéf, to jsou dva základy od kterých se vše další odvíjí. Naprosto s Vámi souhlasím, sama jsem, až na jednu výjimku měla šéfy skvělé nebo aspoň únosné. Zato ta výjimka stála za to...máte pravdu, některým lidem moc "nedělá dobře". Tedy - jim asi ano, ale pro okolí je to nešťastné.
Děkuji, po ránu jsem se s vámi zamyslela.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3398x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz