Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
A59r40n82o34l16d 54L19i11č90k80a
Normálně bych nereagoval, ale vaše psaní mě inspirovalo. Před pár lety jsme byli ubytováni v Park Hyatt Zanzibar, přímo u pláže. Ale proč o tom píšu? Objednali jsme si místní pochoutku „nyama choma“, což je kozí maso na grilu. Dlouho jsem nic tak dobrého nejedl! Nechal jsem si zavolat ke stolu šéfkuchaře, byl vystrašený, ale po obrovské veřejné pochvale (ostatní hosté tleskali) nám osobně ke stolu přinesl nějaké sladké buchty, které dostal o manželky na svačinku.
Děkuji za Vaše články a těším se na další.
R14a94d71e72k 55P45á58l63k68a
To je skvělé. Mám podobnou zkušenost. Taky jsem byl jednou na Zanzibaru u hosta, který mi chtěl poděkovat. A když zjistil, že jsem z Čech, musel jsem mu udělat následující den guláš s knedlíky a dukátové buchtičky. Byl jsem překvapen, že je Česká kuchyně známá po celém světe. Host byl tuším že ze Švýcarska. Děkuji za komentář. Moc si toho vážím.
J46a48n31a 12S92l47a85n13i65n56o96v12á
Vy mě vážně hodně bavíte.
Má to švih, spád a čte se to jedním dechem.
Děkuju! :)
R49a31d31e85k 41P97á57l51k74a
Já děkuju. Díky lidem jako vy mě to psaní baví o to víc. Díky a hezký den.
L23i44b93u58š32e 23P96a39l16k50o72v87á
s těmi grilovanými krevetami jste mi ale udělal laskominy
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3430x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
