Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
F75i28l95i63p 54V62r13a48c55o95v45s20k71ý
Kámoš teď dělá na restauraci od včerejška retrotýden, kuře broskev, kotleta se šunkou a sýrem, kaťák.... a nestíhají...
M45a19r95t90i12n 34F25r92é15l53i56c94h
Jsem si tak vzpomněl. V článku určitě chybí odkaz na naše "národní jídlo" - smažák z hranolkama. Ten je tu pořád.
I32v65a74n56a 24L54a78n96c49e
Karma 
Připomněl jste mi: Zapečený kuřecí plátek s broskví, tak na to jsem vždycky chodívala. Musím se příště podívat, jestli to ještě v některých restauracích vaří.
M32a32r75t20i32n 82F10r71é27l66i36c61h
Ono je to moc dobré jídlo. Jen se musí udělat jinak než to ohřát v mrklovrnce. Vzít pěkné kuřecí prsíčko, udělat kapsu, do něj čerstvou broskev a třeba edam (já míval radši camembert). Krásně osmažit na pánví, přidat trošku vývaru, šťávu z broskví a to nejdůležitější - krapet chilli. A pěkně s tím na zeleninu. Mňam.
P64e22t86r 30K80o79r51e24c30k86y
Nádhera, dějiny vařeni v Čechách v kostce. Já to nyní testuji po vesnicích ,bo jsem z prahy utekl do lesů. není to špatný,ale sorry nej šéfkuchařku mám stejně doma a to nejen do kvality a množství a o ceně už vůbec netřeba mluvit
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3440x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
