Děkujeme za pochopení.
A15n94t57o62n89í71n 17R58e20č59e36k
Gastronomické problémy jsou jak jsem slyšel hlavně v extra restauracích v Praze. Tam kde se chlubí s udělenou tzv. Michelinskou hvězdou, tak ta jejich jídla prý nejsou k žrádlu a ještě jsou za astronomickou cenu
F71i56l10i56p 32V21r59a78c67o88v78s14k21ý
četl jste blog vůbec? je o něčem jiném. A s úrovní našich "Mišelinek" si starosti dělat nemusíte, to budte v klidu....
S25l47a62v14o52m12í84r 60B65e31n17e89š
U Novotného tam chybí, že měl nesmírně rád strouhanou mrkev se strouhanými jablky a pomerančovou šťávou.
Vím to proto, že sám si to minimálně dvakrát do týdne také dělám, takže jsem se trochu zajímal o to jídlo a na nějakých internetových stránkách věnované právě tomuto pokrmu jsme to našel.
Ten Novotný to měl prý také alespoň dvakrát do týdne.
P82e32t86r 26K69o80r36e87c73k51y
Pěkný přehled, i když nejsem prezident vybral bych si, jen mě překvapilo jako Západočecha, že tam nikdo neholdoval výslovně Plzeňské dvanáctistupňové
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3399x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
