Kámo, jak se ti líbí, když tě na silnici někdo vytlačí, nějak ohrozí nebo omezí? Každý mě někdy potkal, bezohledného řidiče :)
Nejvíc vás asi děsí, že se s námi bezohlednými potká vaše dítě, ať už jako chodec, nebo jako začínající řidič. Všichni si přejete, aby se ostatní řídili zásadou NEOHROZIT. Doprava je relativně bezpečná, plynulá a příjemná, když se dodržuje zásada NEOMEZIT. Jenže být ohleduplný znamená významně omezit sám sebe, mít v sobě nastavenou sebekázeň. Jeden bezohledný dominantní řidič, který si jede tu svou dráhu, ten dokáže všechno narušit, narušit a ohrozit celkem fungující systém. Jenže ono je to super, je to jízda!
Nejsem slabé malé dítě na kraji chodníku, nejsem ustrašený tvoreček přikrčený pod velkým listem v pralese.
Když se na sebe ale člověk podívá z vnějšku, tak už tím, že jede autem, obě tyto zásady porušuje, každým svým běžným konáním významně omezuje a ohrožuje velkou část ostatních, tedy ostatních živých tvorů. Člověk se běžně chová jako agresivní dominantní řidič, jede si svou dráhu, vytlačuje ostatní, omezuje je a ohrožuje. V zásadě to dělá každá živá forma, my zjevně nejsme o nic lepší. Úspěšně jsme ostatní vytlačili z našeho okolí. V mé domácnosti to na každém centimetru nebují životem jako v tropickém pralese, nejsem přikrčený slabý tvoreček pod velkým listem. Když se podívám okolo, je tu všude především náš úžasný lidský svět. Na stovky metrů okolo jsou umytí dobře oblečení lidé, čisté moderní byty a města, pole monokultur, lesy které jsou spíše lesoparky než opravdové divoké lesy, řeky a i moře jsou stále více náš prostor, naše dráha. Vůči ostatní přírodě nejsme tak samozřejmě ohleduplní jako k ostatním lidem. Nikdo nás nenaučil sebekázeň, omezovat se vůči přírodě, tak jak je to pro nás samozřejmé v dopravě.Už dlouho ale nejsme jen malé slabé dítě na kraji chodníku, na planetě jsme řidiči velkého náklaďáku a je nás moc.
V našem lidském prostředí jsme od dětství nuceni a učeni být vůči ostatním ohleduplní, máme nastavenou sebekázeň, ale na hřišti „planeta“ jsme bezohlední agresivní hráči, jen to vůbec nevidíme. Vlastně i Bible, pro většinu lidí je to „kniha knih“, vrcholné lidské dílo, se zaobírá především světem lidí, je důkazem, že člověk byl a stále je zahleděný především sám do sebe, jako bezohledný řidič. Nevládne nám rozum nadřazené bytosti, ovládají nás obyčejné živočišné pudy. Žijeme si naše životy, ctíme naši spokojenost, pohodlí a štěstí, užíváme života. Budou se tak mít i naše děti? Včera bylMezinárodní den bez aut. Kdo to ví? Kdo se přidal? Ctí a slaví tento den pokorně tolik lidí jako třeba vánoce, ten úžasný lidský svátek spokojenosti a blahobytu?
