Kormidluje Kalousek Titanic?

Fakt, že je staronový ministr financí Miroslav Kalousek momentálně jakýmsi neoficiálním kormidelníkem české vládní politiky, je nepopiratelný. Můžeme být klidní?

Postačí si vyslechnout či přečíst o několika málo kauzách, které aktuálně vláda a její ministerští protagonisté v jim příslušejících kapitolách řeší. Vždy se patřičné směřování musí odvíjet od stavu státní pokladny, potažmo od vůle ministra Kalouska, který, jak se říká, drží kasu. A rozhodl se ji držet nadevše pevně.

Vrátíme-li se v čase o několik týdnů nazpět, ještě do předvolebních lítých bojů, jistě si vzpomeneme na ostře nabitou zbraň, za pomoci které úspěšní uchazeči o svá poslanecká a později i ministerská křesla usilovali – téma neutěšeného stavu veřejných financí. Koneckonců odtud pochází i rádoby líbivé vládní motto „vláda rozpočtové odpovědnosti“.

Významnou roli v této oblasti sehrála právě proběhlá, resp. doznívající světová ekonomická krize se svými průvodními jevy, kterým se neubránila ani tuzemská ekonomika. Přičteme-li k tomuto i chronické materiální nešvary, od zpackané privatizace v raných devadesátých letech po neprůhledné a předražené státní zakázky v letech posledních, vinoucí se novodobými polistopadovými českými dějinami jako červená nit, které široká veřejnost trvale vnímala, avšak dosud nedostala reálnou příležitost pokusit se o politické změny takového rozsahu, aby tyto nešvary napravily, není příliš divu, že pakliže jí nějaká alternativa nabídnuta byla, neváhala jí bez dlouhých úvah využít.

Proto nyní vedle dobře známé ODS vládní křesla zahřívají zástupci nevyzpytatelných Věcí veřejných a nově vzniklé TOP 09 s jejím místopředsedou Kalouskem, který se ze svého vládně-ekonomického postu rozhodl „škrtat“ tak bohorovně, že mu k tomu ostatní ministři pod hrozbou otitulování neschopnými manažery, pakliže s jim svěřenými omezenými prostředky nedokáží vyjít, svedou pouze přikyvovat.

Nicméně je pravdou, že součástí každé manažerské činnosti je kromě umění dosahovat úspor též dovednost dosažení příjmů. A přiznejme, že navýšení zisků by bylo jistě úctyhodnějším konáním než prosté ordinování stylu „nejsou peníze – nebudeme jíst“. Zde se patrně obnažuje slabší stránka našeho ministra financí.

Nejeví snahu zvyšovat příjmovou složku rozpočtu, kterou by coby schopný finanční vůdce měl oplývat. Znamenalo by to kupříkladu pružnější práci s daňovou legislativou tak, aby se česká zem stala ekonomicky lákavější pro nové investory, nebo třeba i pro kamioňáky, kteří by si po rozumném snížení DPH u pohonných hmot u našich pump rádi natankovali a přihráli tak do dutě znějící státní kasy nějakou tu zlatku. Ministr Kalousek však namísto všeho zatím pouze šetří. A my všichni s nelibými pocity společně s ním.

Prozatím se vládě daří své voliče udržovat v přesvědčení, že je všudypřítomné pověstné utahování opasků nezbytné. Zřejmě spoléhá na neúplnou informovanost veřejnosti o stavu domácí ekonomiky. Přestože ta po mnou v úvodu zmíněných peněžních prohřešcích v dokonalé kondici být nemůže, nelze přehlížet objektivní pohledy na ni. Jeden z takových předkládá server Novinky.cz dne 16. června 2010:

Tuzemské hospodářství je desáté nejlepší v Evropě. Alespoň to vyplývá z letošní studie ekonomické stability EU sestavené analytickým klubem EPC. Podle něj si Česko proti poslednímu hodnocení z roku 2007 polepšilo o sedm příček.

Hodnocení je sestaveno na základě šesti kritérií. V nich kromě hrubého domácího produktu či deficitu veřejných financí rovněž figuruje index korupce a globální konkurenceschopnosti. Podle těchto kritérií má Česko desátou příčku a patří do střední kategorie na škále hodnocení. Ve stejné skupině se drží i Slovensko, které však spadlo o jednu příčku na jedenáctou pozici.

Vůbec nejlépe v hodnocení dopadlo Švédsko, Finsko, Estonsko a Dánsko. Naopak na chvostu žebříčku skončila Itálie, Řecko a Portugalsko, jejichž ekonomickou stabilitu označila studie jako neudržitelnou.

Tolik poměrně důvěryhodné zhodnocení současné české ekonomiky. Zůstaneme-li objektivními realisty, je zřejmé, že dnes není zdaleka tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Jsme pomyslným parníkem v centru Evropy, který i s trhlinami ve svém boku stále pluje. Zasluhuje však dobrého kormidelníka více než kdykoli předtím.