Za komunistů bylo líp? Vážně?

Od Sametové revoluce už uplynulo čtvrtstoletí a Češi jako by pořád nevěděli, jak se ke komunistům postavit. Podle zákonů jde o zločinecký režim, přesto sedí ve Sněmovně. Nikdy v historii jsme neměli takový výběr zboží a služeb jako teď, přesto si někteří stěžují, jak za komunistů bylo líp.

„Praha se nám jevila městem sešlým, v nepořádku, zdi domů popraskané a zanedbané. Kromě toho její ulice byly plné děr a slabě osvětlené. Pro nás slovo socialismus znamená především pokrok, pořádek, krásu, proto je pro nás skutečně bolestné, že musíme konstatovat rozdíl mezi československými městy a městy v buržoazním Rakousku.“ To napsali v roce 1965 italští komunisté Antonínu Novotnému.

Z popisu to rozhodně nevypadá jako ráj, jak ho někteří zdejší blogeři líčili k výročí 17. listopadu.

Úryvek jsem si vzal z knihy Petra Zídka Češi v srdci temnoty, která pomocí lidských příběhů mapuje první čtvrtstoletí vlády komunistů. A každý, kdo si ji přečte, musí uznat, že to rozhodně nebyla nostalgická pohádka, jak se nám různí rudokožci (omlouvám se indiánům) snaží nakukat.

Monstrproces s Miladou Horákovou známe všichni, Petr Zídek představuje ty méně známé, ale neméně zajímavé příběhy z období totality. Například vzpomínky přímých účastníků Února 1948 (překvapilo mě, že ještě žijí!) – a to Čechů, i cizinců, kteří v Československu zrovna pobývali.

Mrazivá byla proměna bohémského avantgardního básníka Vítězslava Nezvala v poslušného hlasatele ideálů Stalina a Gottwalda. Poměrně drsně také působil pobyt československých lékařů v Korejské válce – v podstatě MASH (akorát to podle všeho nebyla taková legrace a stáli jsme tehdy na straně Severní Koreje).

Nejděsivější jsou ale příběhy statkářů, kterým soudruzi sebrali majetek, který jejich rodině patřil po staletí. A těm, kteří se vzepřeli, nastavili nesplnitelné podmínky, aby stejně dosáhli svého. Padesátá léta musela v Československu být skutečně strašná.

Koneckonců, autor trefně přirovnává komunismus k náboženské sektě: sekta se vyznačuje omezeným počtem vyznavačů, uzavřeností, tvrdou kritikou ostatních názorů, černobílým viděním světa a nadšením členů. Na Komunistickou stranu tohle všechno sedí!

Takže až zase někdo bude někde psát o tom, jak se v současnosti máme hrozně špatně a jak za komunistů bylo líp, vysměju se mu a odkážu ho na Čechy v srdci temnoty.