Pojďme se potkat v krajině

Těmito slovy se se mnou loučila jedna z organizátorek festivalu reMIND, který tento víkend i za mé malé pomoci probíhal v českém Lomečku u Domažlic a německém Dabergu, resp. Hoflindu. Genius Loci místa mne inspiroval pro sdílení

reMind byl a je festivalem vzpomínání. Vzpomínání na zaniklé obce německého pohraničí a i přesto, že od hranic jedete do Hoflindu 15 minut autem, je možné na elektrické jednokolce, či dokonce pěšky být na státní hranici do 5 minut. Její přecházení, je jako cesta časem a prostorem.

Místa, kde žili lidé, ukazují jen rozvaliny, zbytky schodů, zdí, zahrad, vše vprostřed lesů a na dohled německým novo a starousedlíkům, kterým soužití s přírodou nebylo a není cizí. Na české straně hranice jsou lesy prázdné, bez života (toho lidského), a chvílemi to vypadá, že i toho zvířecího. Ačkoli vím, že to je nepřirozené, vypadá to, jako kdyby i příroda oddělena železnou oponou, dělila se českou a německou.

Jednu, kde je vše bez ladu a skladu a druhou, která má nenásilný řád.

Na německé straně hostil účastníky festivalu krajinný architekt pan Anton Robl se svou rodinou ve svém domě, na své zahradě a pozemku, který na rozdíl od tuzemských není obklopen vysokou zdí, ale vrůstá do krajiny a lesa, kde se nachází. Přechod je tak plynulý, že hranici nevnímáte, ani z bezprostřední blízkosti.

A není to jen místem, ale i lidmi, nejen těmi domácími, ale i těmi, kterým vzpomínka, ale i možnost změny, není cizí. Nejstaršímu účastníkovi bylo 75 let a nejmladší účastnici rok. Na místě byly tři generace. Lidé, kteří se často potkali poprvé. Němci, Češi, Slováci a dokonce i jeden z největších mexických výrobců medu, přijeli, aby hovořili.

Nenapadali se pro odlišnost smýšlení, vyznání, barvu kůže. Nenapadali se ani prřestože jeden měl majetek větší než druhý, či proto že jeden byl slabší než druhý. Seděli, chodili, tvořili jsme všichni spolu a hlavně jsme diskutovali, stále a k tématu.

Kdo si myslí, že témata byla lehká, jak to bývá na shromážděních v tuzemsku a že jen vulgarita jedněch, uvede na tvář jiných úsměv, mýlí se. Hned první z přednášek nazvaná Krajina a zdravý život nás vzala do Astrofyziky, Matematiky, Universa a jeho vlivu na každého z nás a na naše činnosti. Nejednalo se o obecnou tématiku, ale jasně definovaná zjištění směřující k našemu přístupu k životu a činnostem, které děláme.

Přednáška Feng-Shui plynule navázala jako voda a ukázala jak některé, často přehlížené maličkosti, mohou za naši nespokojenost, fyzickou, ale i psychickou a mentální.

Plzeňský startup GROWLIGHT, zabývající se výrobou, prodejem a technologiemi interierových zahrad, které Vám umožní sklízet jahody, papriky, rajčata, okurky i v zimě a teple Vašho domova, či přítmí Vašeho sklepa, či půdy.

Nikdo se nesnažil, se díky svému vnímání světa povyšovat nad druhé, stejně tak nebyl na prvním místě výčet titulů, projektů, či ocenění, která za svou práci obdržel. Bylo to sdílení, ne nepodobné tomu, kdy sdíleli předci své zkušenosti nemajíce počítače, papíry, knihy. Majíce jen a pouze své mozky, ústa a ruce, kterými mohli ukázat, co znamená ta, či ona akce a co vyvolá za reakci.

Organizátor sám neměl potřebu se zviditelňovat, ale byl z těch, kdo na každé jednotlivé přednášce byl a pozorně poslouchal a ptal se, stejně jako to činili ostatní. Vstup dotazů byl naprosto přirozený a lidé, se nestyděli vznést dotaz. To byl obrovský rozdíl od akcí v tuzemsku, kdy mlčící dav, přichází mlčet a na otázku, zda-li jsou dotazy, je reagováno tichem a pohledy do země.

Je až zarážející jak dva národy a dvě země vzájemně spolu sousedící, mohou být odlišné. Čechům a Česku patří uzavřenost, strach se projevit, křik přehlušující nevědomost či bezmoc. Německu a Němcům otevřenost, radost z nevědomosti, resp. možnosti získání dalšího poznatku, a všudypřítomná konverzace běžným hlasem bez nutnosti zbytečného eskalování vlastních pocitů nadřazenosti nad ostatními.

Přál bych každému, aby se účastnil a těm kdo to nestihl, bych doporučil jen na místo zajet, spojit se s panem Roblem, který je otevřený diskuzi a dokonce svůj dům otevírá i ostatním, kteří by rádi strávili na místě nějaký čas. Není to však jediná věc, kterou dělá.

Spolu s dalšími lidmi založil Institut architektury života a v něm se nejen hovoří o změnách, ale realizují se projekty, které k jiné architektuře a to včetně té krajinné vedou. Hlavní změnou je změna směru a to zevnitř ven na z venku dovnitř. Znamená to, že se přestává ohýbat příroda k potřebám lidí, ale lidé se stávají součástí přírody, tak jak to bylo od počátku. Namísto zdí oddělujících pozemky, by mělo docházet k jejich vizuální jednotě a sjednocení s okolím a to jak na mikro tak makro úrovni. Pozemek pana Robla je příkladem toho, že na rozdíl od tuzemska, nekáže vodu a nepije víno. Místem jeho života spojuje 3 generace, stejně jako les prostupuje do zahrad a pozemku, pozemek prostupuje do lesa. Instalace prostředků zvukových meditací, mementa zaniklých staveb, stromy, traviny i květiny lokálně se vyskytující nenahrazují palmy a banánovníky, které by možná vypadali lépe, ale nemají v prostoru své oprávněné místo.

reMIND byl a věřím, že i nadále bude jiným festivalem, stejně jako HofLind bude jiným místem a doufám, že se mi brzy podaří se nejen na místo konání vrátit, ale opět hovořit s lidmi, kteří se nebojí komunikace, ale oceňují možnost sdílet a tím získávat i dávat zároveň. Ne pro peníze, ale pro krajinu a život, který teprve přijde.

Díky dalšímu z aktivních organizárotů společnosti RENTAL FILMTECH zabývající se profesionálními službami v oblasti záznamu a tvorby video dokumentů a půjčováním techniky pro záznam vlastní, je celá akce nejen zachycena na videu, ale její zpráva i dále šířena všemi dostupnými prostředky.