Největší absurdita, Nejlepší nápad z Ženevy

Na Ženevském výstavišti probíhal v nedávných dnech veletrh automobilového průmyslu. Vyleštěných bouráků bylo sice méně, ale zato jeden dražší, než druhý, a v této změti si redaktor auto.idnes vybral největší absurditu, ale

zapomněl se zamyslet nad konceptem a zkrouhl rovnou celý koncept.

Původní článek je ZDE a tak můžete posoudit sami, že autorovo "zděšení" je na místě. Spalovací motor ve vozíku za autem, abych dojel s elektromobilem dál, no to je tedy ekologická kravina, ALE..

Co kdybysme to udělali obráceně a namísto spalovacího motoru do vozíku za elektroauto, bychom začali uvažovat o externím elektromotoru pro vozy se spalovacím motorem, či dokonce sadu baterií, k elektrovozu, která by umožňovala v případě delších cest, lepší dojezd.

A což takhle jít ještě o krůček dál a rozpracovat celý koncept dále.

Na vjezdech do měst, či do jeiich center, by mohly být půjčovny přídavných elektromotorů v tlačných zařízeních a tyto by si museli majitelé vozidel se spalovacími motory zapůjčit při vjezdech do centra, něco jako rozšířené mýtné brány.

Kdo by byl přistižen při jízdě se zapnutým spalovacím motorem, byl by obdařen tak vysokou pokutou, že by si příště jízdu rozmyslel.

Dobíjení by šlo na vrub města, optimálně typu města chytrého z konceptu SMART CITY a náklady by se vracely zpět ze zápůjčného tlačných elektromotorů. Kdo by o tuto variantu neměl zájem, mohl by své auto odstavit na vnějších parkovištích a jet některým z prostředků MHD, či elektro taxíkem.

K zapůjčení na parkovištích by byly samozřejmě i další prostředky čisté mobility a to od automobilů, přes skůtry, kola, až po elektrické jednokolky - vše v rámci ducha E-MOTION.

Celý koncept mi totiž, na rozdíl od prezentovaného prototypu, už neekologický nepřipadá, právě naopak, dává mi smysl. Ona totiž POHODLNOST mnohých by najednou byla jasně definovaná prostředky a investicemi, a tak by se stalo, že v centrech měst by se dalo dýchat a nebyla by jedním velkým parkovištěm, ale místem s větším množstvím zeleně, parků, pouličních posezení, které by mohly vyrůstat namísto míst zacpaných vozy.

Jak takový stav může vypadat, je možné vidět například na celosvětově úspěšných akcích typu PARKINGDAY, které se sice několikátým rokem "drží" i v Plzni, ale to v takové zmršené podobě, že se třetího ročníku, kdy se vyhradí malý kousek jedné z bočních ulic, kam za celý den přijde jen několik desítek, maximálně set lidí, by se podívalo na ty blázny, účastnit nebudu.

Svůj čas raději budu věnovat reálným projektům, ne těm pouze na oko, aby bylo co dát do letáčků o kulturnosti Plzně, či ještě lépe do zpráv, když kolem proběhne někdo z radnice a usměje se do kamery.

Je paradoxní, že v té samé ulici žijí a pracují lidé mající na starost koncept celé Plzně, lidé, kteří tvoří a chrání a budují svou nečinností jednu černou skvrnu města za druhou a nepustí ani chlup, aby mohli i nadále svou prací, chodit do zaměstnání, kde zaplní svou osmihodinovou pracovní dobu a přijdete-li za nimi zjistíte, že nestíhají.

A že se nenudí, potvrzuje i množství budov a prostor, které takto dali do správy, kterých je přes 170 a jejichž počet nadále roste, Vytvořené hřbitovy mrtvých stěn a oken, hledících na město z jeho centra připomínající mi knihu HODINA MRTVÝCH OČÍ, autora jménem HARRY THURK. 

Když tak o tom přemýšlím, myslím, že velká část oněch černých skvrn na tváři měst, by se mohla dobře hodit pro tento koncept a to ať již jako dostavníkové a nabíjecí stanice, tak i pro parkování odstavených vozů se spalovacími motory.