První březnový týden krmily obrazovky, přijímače a weby i stránky médií informace o poměrně sofistikované a rozsáhlé vlně kybernetických útoků na dostupnost různých webů a služeb. Dovolím si se k tomu vrátit, tentokrát trochu obchvatem...
Před více než měsícem i masovými médii prošla řada zpráv, komentářů a diskusí o hromadných kybernetických útocích, které zaznamenala Česká republika hned v několika oblastech. Proč ale právě takhle?
Začněme vtipem: D-Dos útok je zastaralý, co takhle D-Windows či D-Linux? A teď zase vážně. Psát na zpravodajském serveru, co je to kybernetický útok tohoto druhu, a jaké jsou jeho technologické souvislosti asi nemá cenu. O útocích které zaznamenala řada serverů a služeb u nás v březnu se toho řeklo a napsalo hodně. S odstupem času mne napadla jedna konotace, kterou jsem, pravda, nikde nezaznamenal, respektive nečetl jsem diskuse na toto téma. Je totiž velice zajímavé, proč útoky, jejichž svědkem jsme byli na počátku března, probíhaly právě v takovýchto vlnách? Na útoky na světové banky, na mezinárodní i národní úřady a regulační instituce, vlády a na různá sdružení a instituce prosazující pro útočníky nepřijatelnou regulaci, jsme si již zvykli. Ale proč nejprve mediální servery?
Jedna z možných odpovědí je, že prostě u nás v České republice je cokoliv "kybernetického" a "ajťáckého" pro média vesměs nezajímavé. A tak se nabízí varianta, že začít útoky na segment médií bylo vlastně takové účelové a docela chytré zaťukání na dveře stylu "i vám se to může stát". Také díky tomu, že média tentokrát měla sama "tu čest", se té březnové vlně útoků možná věnovala větší pozornost, než je v českých luzích a hájích obvyklé. A ukazuje to pochopitelně i na to, že propojení světa Internetu a světa kolem nás je dnes už natolik významné, že se nedá zpravodajsky ignorovat už nic, co se významného na Internetu stane. již zvykli. Ale proč nejprve mediální servery?
