Třičtvrtěvánoce se opravdu vydařily

Původně jsme jen dostali chuť na smaženou rybu. No, vyklubaly se z toho svátky se vším všudy v duchu našich bláznivin.

Všechno  to začalo tím, že jsme už týden měli chuť na smaženou rybu. A najednou nás takhle v pátek napadlo, že se vlastně docela těšíme na Vánoce, tak proč s nimi čekat do prosince. Proč si neudělat takové demo o pár měsíců dříve? A co čekat od rodiny komiků? Na světě byly "třičtvrtěvánoce". Vycházely na víkend, takže super.

Hned jsme se pustili do příprav, které se ukázaly jako méně jednoduché, než jsme si původně mysleli. Strčit vánoční ubrus do pračky, udělat salát a obalit rybu - to byly ještě ty jednodušší úkoly. To složitější byl stromek. Chtěli jsme sice mít skoro-vánoční atmosféru, ale zase že bychom kvůli tomu chtěli vybalovat stromek, to se nám upřímně nechtělo. Přemýšleli jsme, co s tím... A pak nám padl zrak na keřík máty. V mžiku byl zprzněn malými  vánočními ozdobami a tradiční ozdobená třičtvrtě vánoční máta byla na světě. Pak už nás trápila jen otázka vhodné hudby. Chtěli jsme to vánoční, ale zase ne tak úplně. Tak jako spíš na tři čtvrtiny. Volba padla na takové věci jako Alvin a Chipmunkové a jejich úchylné vánoční koledy, vánoční Šmoulové nebo reggae koledy.

Slavnostní večer nastal, a my usedli ke slavnostní večeři. Tradiční ryba a bramborový salát, k tomu Kofola a po očku jsme koukali na tradiční ozdobenou mátu. Ještě před večeří jsme ale nasdíleli na Facebook přání šťastných a veselých třičtvrtěvánoc a obohatili o pár fotek. Zejména máta ověšená vánočními ozdobami a třásněmi byla pro pár našich kamarádů asi důvodem, proč se nás ptali po našem zdraví. Po večeři dárečky, ale především tradiční koukání na pohádku. Pohádky prostě k jakýmkolivvánocům patří. My jsme si dali i pohádku s audiopopiskem, aby to bylo i pro mě a Dášenka mohla koukat na pohádku se zavřenýma očičkama. Sice mě občas rušilo její chrápání, ale... vlastně to sem nepatří a jak Dášenka oznámila, vůbec se to nestalo.

Dostalo se i na tradiční zvyky, i když v naší digitální domácnosti musely být pochopitelně digitální. Mám na mysli kupříkladu generování monochromatických fraktálů (moderní podoba odlévání olova) nebo sledování vidí na YouTube, na kterých jsou rozebírány iPhony od Applu (moderní verze rozkrajování jablek).

Druhý den, také u nás tradičně - jsme měli kuřecí řízky a vánoční perník se švestkami. Večer jsme pak jeli na třičtvrtěvánoční návštěvu za kamarádkou, abychom jí předali třičtvrtěvánoční dárek. Aby to bylo stylové, dárkem byl její vlastní deštník, který si u nás asi před rokem zapomněla, ale vkusně zabalený do vánočního papíru. Ta kamarádka je úctyhodná distingovaná a rozumná dáma, takže jí chvíli trvalo, než se vzpamatovala z přání veselých třičtvrtěvánoc a z dárku a z naší debaty o tom, jak se třičtvrtěvánoce letos vyvedly.

Co na tom, že slavnostnímu večeru předcházelo vinobraní, i když ty výrazy stánkařů po otázce, jestli tady na předtřičtvrtěvánočních trzích mají i svařené víno, třeba svařený burčák, jsou nezapomenutelné. Asi i proto, že bylo slunečno a 23 stupňů Celsia - ale upřímně, to není problém ani o Vánocích v prosinci, že? Pár desítek lidí asi ztratilo poslední zbytky iluzí o naší normálnosti, když jsme jim přáli šťastné a veselé, ale kdo nás zná, toho to snad ani už nepřekvapí.

Naprostou náhodou jsme slyšeli jednu nahrávku Salonu Cimrman, kde propagují cimrmanovské heslo "Slavte Vánoce kdykoliv v roce, jen ne o Vánocích", ale to až v průběhu svátků. Třičtvrtěvánoce považujeme stále za náš originální rodinný nápad a moc jsme si je užili. Samozřejmě se pořád těšíme na opravdové plnotučné Vánoce v prosinci, ale tohle bylo prostě boží.

Takže, šťastné třičtvrtěvánoce všem...